Jenže má to zádrhel, on je rozhodčí. „Takže ovace žádné nečekám. Spíš naopak,“ pousměje se 36letý arbitr, jenž se vrací kvůli rodině a manželce. „Rusko partnerskému vztahu neprospívá. A taky jsem trošku ztrácel motivaci,“ vysvětluje.
Jak se to projevuje?
Není to o tom, že bych při utkání polevil v koncentraci, ale jde o pocit po zápasu. Třeba jsem odpískal finálový zápas v KHL, při kterém vše dopadlo dobře, ale vnitřně jsem cítil, jako kdyby to byl jeden zápas z mnoha. Necítil jsem radost a nadšení, že se něco povedlo. V ten moment jsem si uvědomil, že to není dobré. Už to dělám nějaký rok a vím, jaké pocity se dostavují, když pískáte první finále extraligy, mistrovství světa nebo KHL. Koncem čtvrté sezony mě tohle opouštělo a bral jsem to jako jeden z ukazatelů, že už mi to stačilo.
Změnily vás čtyři roky v Rusku?
Určitě jsem se posunul dál. Působil jsem v nejlepší evropské lize, musel jsem se postarat sám o sebe. Po návratu mi lidé říkají, že jsem se stal trošku víc odtažitý.
Jak to?
Možná jsem méně komunikativní a přístupný. Lidem možná víc odsekávám. Jednoduše jsem víc ruskej. Prý dokážu zabíjet pohledem, ale vnitřně cítím, že jsem se nezměnil. Jen jsem si vytvořil nový výraz. Asi jsem přivykl ruským pohledům nebo mě donutily okolnosti, nevím. Kolegové rozhodčí na extraligovém semináři mi říkali, že působím jinak, že vypadám přísně, že se s nimi moc nebavím. Možná je to nějaký pozůstatek, který časem zmizí.
Čeští hokejisté mnohdy popisují, jak na ně v Rusku zprvu koukají domácí hráči jako na vetřelce, kteří jim kradou práci. Zažil jste to i vy mezi sudími?
Zpočátku to tak skutečně bylo. Když jsem tam přijel, neznal jsem jazyk, což bylo velké minus. Anglicky mluvilo jen pár kluků, ale během sezony se potkáváte s kolegy na ledě, posedíte, trávíte společně čas v kabině. Když jsem teď odcházel, chodila mi jedna zpráva za druhou. Kluci volali, co se stalo, mile mě to překvapilo. Za čtyři roky jsem si vytvořil přátelská pouta, i když na začátku ve vás vidí cizince, který jim přišel vzít práci. Ale na začátku mě zkoušeli.
Jak vypadá takové zkoušení?
Nebudu zastírat, že bylo pár večerů s lahví vodky. Sedíte spolu, ale oni nemají snahu se s vámi bavit. Šuškají si mezi sebou. Ale byla to otázka dvou tří měsíců a už to problém nebyl.
Jsou ruští rozhodčí přátelštější?
Těžko se mi to posuzuje. Je to dané hlavně tím, že spolu tráví hodně času. Letíte třeba do Vladivostoku na dva zápasy a jste tam pět šest dní. Jdete spolu na snídani, oběd a večeři. Jste spolu na stadionech, v hotelech. A co tam dělat? Sbalíte se, jdete ven, pokecáte. Lidi poznáte mnohem víc než u nás. V extralize jedete na utkání, někdo vás čtyři hodiny před utkáním nabere, sednete do auta, po cestě někdo třeba usne. Odpískáte zápas, jedete domů a měsíc se nemusíte vidět.
Pocítil jste, že po angažmá v KHL pískáte jinak?
Zatím ne, přípravná utkání jsou specifická, nehraje se naplno. Změnou je to, že nemám možnost používat komunikátory s dalšími rozhodčími, na což se dalo rychle zvyknout. Jinak v Rusku jsou striktnější na posuzování zákroků u hrazení nebo obecně hry do těla. Tady v Česku je to benevolentnější. Ruský hokej je víc technický a o bruslení, český je zase víc fyzický a kontaktní. V tom by mohl být při pískání největší rozdíl, ale pravidla až na výjimky stále zůstávají stejná.
Změnou také bude, že se budete pohybovat v prostředí, kde dokonale znáte řeč.
Mám ohlasy, že se prostředí na stadionech moc neposunulo. Mám na mysli nadávky rozhodčím.
Co se mění v pravidlechExtraligové novinky Jsou to novoty, kterých se lehce obává i šéf extraligy Josef Řezníček. „Aplikace nových pravidel mohou v určitých momentech působit trochu divoce a sporně,“ uvažuje. Sudí Antonín Jeřábek oponuje: „Já myslím, že se z toho možná dělá zbytečně velká bublina.“ MF DNES vybírá body, kde se extraligová pravidla pozměnila nejvíc. Rozměry brankoviště. Šířka brankoviště se po vzoru NHL ze 360 centimetrů zmenšila na 244. Naopak směrem do hřiště na délku se brankoviště lehce rozrostlo ze 180 na 183 centimetrů. Gólmani rovněž nesmí přerušovat hru, pokud puk přímo neohrozil jejich branku. Častěji tedy budou hrát holí. Správně ustrojení hráči. Už žádné zastrčené dresy v kalhotách, kdy divák marně hledá jmenovku. Už v přípravných zápasech sudí za tuto „frajeřinu“ vylučovali, ale prý došlo k pokroku a hráči si připevňují dresy ke kalhotám sponou. „Nikdo nebude trestán, když se mu dres vyhrne při souboji, ale na led musí jít řádně upraven,“ říká manažer sudích Vladimír Šindler. Špatné střídání. Byl to taktický kousek - bek vystřídal na kraji střídačky a na druhé straně naskočil útočník, na kterého hned mířila přihrávka. Teď je to zakázané. Mužstvo nesmí díky střídaní získat územní (nefér) výhodu. Podrážení. Žádné výmluvy, že hráč nejdříve zasáhl puk a pak až soupeře. I když mu kotouč - tzv. „rybičkou“ - vypíchne a následně způsobí jeho pád, bude mu dvouminutový trest uložen. „Bude to ale poměrně složitá věc především na akceptaci diváků,“ tuší Šindler. |
Jak se fandilo v KHL?
Stane se, že si lidé zakřičí jako v Česku, kde máme klasickou pruhovanou svini. Ale není to tak časté. Fanoušci se tam jdou spíš dívat, prostředí nebývá tak bouřlivé. Krásná atmosféra je v Petrohradu, kde je pořád vyprodáno. Ale necítil jsem nevraživost vůči rozhodčím, v Rusku nejsou zvyklí se vyjadřovat a prezentovat názory. Tady se negativní emoce projevují daleko víc.
Nejsou nadávky a vulgarismy v Česku až za hranou? Disciplinárka je loni pokutovala.
Když bude rozhodčí pořád považován za někoho, kdo hokeji škodí, ubližuje a je tam zbytečný, nikam se neposuneme. Kdyby to bylo jako v Kanadě nebo Americe, lidé si zabučí, ale bez další osobní invektivy. Fanoušci jsou tam mnohem vyspělejší a rozhodčí mají jiné postavení.
Letos budete kvůli upraveným pravidlům v extralize (viz box) ještě sledovanější. Je vaše profese náročnější?
Jsme čím dál pod větším drobnohledem. Když jsem před 12 lety začínal, natáčely se zápasy jednou kamerou umístěnou někde u stropu. Dostali jste DVD, abyste se mohl podívat, ale rozlišení bylo šílené. Vypadalo to jako akvárium, kde někdo jezdí, ale puk nebyl ani vidět. Dnes máte streamy, záběry v HD kvalitě, kluby jsou vybavené. Každý zápas a zákrok si může tým rozebrat a může si stěžovat. Ale tyhle věci mohou pomoct i nám.
Zpětně se koukáte, jak jste pískal?
Nejsem workoholik, že bych si celý zápas sjížděl znova. Ale když se něco stane, něco jste neviděl a delegát vám nedá okamžitě zpětnou vazbu nebo se ujišťujete, že jste se rozhodl správně, pustíte si konkrétní moment. Většinou jde o složitá nebo diskutabilní rozhodnutí.
Takže když se nepodíváte na záznam, znamená to, že jste utkání zvládl?
Dá se říct, že ano. Když to skončí 6:1, na vyloučení je to 2:3, není důvod se koukat. Ale zápas se vám může povést, a přesto se podíváte. Třeba když dáte dvě trestná střílení, dva borce vyloučíte do konce zápasu a trenéra vyhodíte ze střídačky. To se raději ujistíte.
