Jak tedy ke konci došlo?
Všude bylo používáno slovo rezignace, já ale nerezignoval. S panem Vopatem (šéf představenstva) jsme se domluvili, že odstoupím po vzájemné dohodě. Já jsem typ, že nic nevzdávám. Ani jako trenér.
Jak to bolí?
Není to příjemné, to vám řeknu na rovinu. Ale teď už jsem úplně v pohodě. Vedení se rozhodlo, že tým potřebuje impulz. A já mám dnes snad poprvé v životě volno, můžu si odpočinout od hokeje. Je to nové, uvidím, jak to budu snášet.
Litvínov a Reichel, to pasovalo k sobě. A bude i dál?
Okamžitě jsem dostal několik nabídek, od pondělka budu pracovat u litvínovské 7. třídy, kde mám kluka. Život jde dál. Hokej mě baví. Samozřejmě se můžu dneska sbalit a jít do důchodu. Ale proč, když český hokej je tam, kde je. Chci pracovat, abychom se dostali jinam.
Jaké nabídky to byly?
Některé konkrétní. I mimo Litvínov. Ale je zbytečné o tom mluvit, tuhle sezonu dojedu u mládeže. A co bude pak, uvidíme.
Vzal byste i Spartu? Litvínovští fandové si to asi představit neumí.
Je zbytečné teď spekulovat. Můžou se stát různé věci, třeba opustím hokej, najdu si jinou práci, nebo nemusím dělat vůbec nic.
Jak vnímáte svou předčasně uťatou trenérskou misi v Litvínově?
Neřekl bych, že to nevyšlo. Kluci doma podávali výborné výkony, venku to bylo horší. Vypadli jsme z desítky, což je škoda. Nic bych nezměnil. Pokud to budou chtít hráči v budoucnu akceptovat, budu rád znovu v Litvínově trénovat. Jiná cesta nevede. Za svou prací si stojím, máloco bych měnil.
V létě byl sportovním manažerem místo vás jmenován Jiří Bubla. Podílelo se na výsledcích, že jste neskládal mužstvo sám jako dřív?
Nebudu komentovat práci pana Bubly. Budu komentovat, co jsem dělal šest let. S naším rozpočtem to byl velký úspěch. Za tím si stojím. Dneska je vedení trošku jiné, to mi nepřísluší komentovat. Soustředil jsem se na práci trenéra.
Překvapilo vás rozhodnutí vedení?
Pan Vopat zavolal, ať přijdu ráno. U hokeje musíte být připravený na všelicos. Můžete být vyměněný, vyhozený, povýšený.
Jak se s vámi rozloučilo vedení?
Já si v sobotu podal ruku s panem Vopatem, panem Hojerem (zastupující generální manažer), pana Bublu jsem bohužel tři dny neviděl. Neprohodili jsme ani slovo, což mě mrzí, ale tak to beru. Přišel jsem do kabiny a řekl hráčům, že jim přeju, aby bojovali o play-off. S každým jsem si podal ruku, bylo hrobové ticho, nebylo to příjemné. Tohle byla vždycky moje slušnost, naučili mě to rodiče.
Zaskočilo to hráče?
Nevím, jestli byli překvapení nebo tušili či dokonce věděli.
Členem představenstva je váš kamarád Jiří Šlégr. Jaké bylo, že musel rozhodovat o vás?
To by měl zodpovědět Jirka. Ale mluvili jsme spolu.
Je návrat na led sci-fi?
Vloni jsem ukončil kariéru a řekl jsem, že se nevrátím. Mohl jsem naskočit, ale řekl jsem dost. Tím to zhaslo. Nerad bych se vracel, když jsem momentálně netrénoval a nehrál deset měsíců. Kariéra prostě skončila.