Tehdy v nejvyšší domácí soutěži poprvé vyzkoušeli experiment.
O titul se hrálo ve vyřazovacích bojích, jejichž systém byl - kulantně řečeno - prapodivný. „Byla to fraška,“ vypálí i Jaromír Meixner, který zažil první československé play off jako brněnský obránce přímo na ledě. „S odstupem času vůbec nechápu, že to strejdové na svazu takhle vymysleli.“
Kometa, tehdy nesoucí název ZKL (Závod kuličkových ložisek) Brno, na hokejovou novotu doplatila. Zatímco se jihlavští hokejisté po finále radovali z titulu, brněnský trenér Vladimír Bouzek ze střídačky volal: „Ukradli jste nám ho!“
Cítil křivdu. V 50. a 60. letech slavná brněnská dynastie, kterou Bouzek umně kočíroval, nasbírala rekordních 11 titulů. Vládu nad československými zimáky postupně převzala jihlavská Dukla, jenže v sezoně 1970/1971 se Brno vrátilo na špici desetičlenné tabulky. V předchozích ročnících by to znamenalo titul, ale svazoví činovníci rozhodli, že po mistrovství světa bude soutěž v dubnu pokračovat vyřazovacími zápasy.
„Profesor Bouzek tvrdil, že to zařídili až v průběhu sezony,“ líčí Meixner. Vybavuje si scénu z kabiny, kde trenér svěřencům ukazoval naštvaný dopis adresovaný tehdejšímu předsedovi svazu Andrštovi. „Ale my hráči jsme to nějak neřešili a ani zpětně jsme se nepídili, jak play off přesně vzniklo.“
Jisté naopak je, že se českoslovenští hokejoví mocipáni inspirovali v NHL, kde podobným způsobem sezona vrcholila už přes půl století. Ale vše si upravili po svém. „V paměti mi utkvělo naprosté nepochopení principu zvýhodňování lépe umístěných týmů,“ říká hokejový historik Miloslav Jenšík.
Jaromír Meixner
Otázkou zůstává, zda herní systém tuzemští funkcionáři nepochopili, nebo nechtěli pochopit. „Řekli si, že v Kanadě jsou přece volové a my v Československu to vymyslíme jinak a líp,“ podivuje se Meixner.
A místo toho stvořili následující paskvil. První Brno nešlo na nejhoršího postupujícího, ale narazilo na třetí Kladno. A druhá Jihlava hrála o finále s tabulkově nejhůř umístěným účastníkem play off - čtvrtým Slovanem Bratislava. Aby bizarností nebylo málo, série začínaly lépe postavené týmy na ledě soupeřů. Poté se jednou představily doma a zase na dva zápasy mířily ven.
Zatímco Jihlava program zvládla (vyhrála v sérii 4:1), Brno udolalo Kladenské až v sedmém zápase poté, co zvládlo závěrečné tři domácí partie napasované do čtyř dnů. Brňané po vydřeném postupu jako výše postavený celek zahajovali finále dvěma duely venku. „A my díky tomu byli ve výhodě,“ uznával s odstupem let i legendární Jaroslav Holík z Jihlavy.
Na rozdíl od semifinále se už hrálo jen na tři vítězství, unaveného soupeře Dukla doma dvakrát porazila a v Brně po těsné výhře 1:0 slavila titul. Trenér Bouzek se vztekal, ale nic nezměnil. „Mezi normálními lidmi se přetřásalo, že ten model byl blbost, ale nevzpomínám si, že bych se někde dočetl o nějaké kritice,“ přemítá Jenšík, autor mnoha hokejových knih. „Byl počátek normalizace a tehdejším autorům se to mohlo zdát velmi nebezpečné v době, kdy vládla hysterie nad každým napsaným slovem.“
Dobové články obsahovaly jen strohý popis zápasu se střelci branek. V textech se paradoxně ani nemohl objevit výraz „play off“, protože komunistům zněl příliš kapitalisticky. „Naši jazykovědci nenašli odpovídající jednoslovnou náhradu, takže se tomu říkalo jen semifinále nebo finále,“ vzpomíná Meixner.
Jaroslav Holík
I přes všechny porodní bolesti se hokejistům v Československu nový formát celkem zamlouval. Sezona se natáhla o zajímavé zápasy, stadiony se plnily, hrálo se o vše. „Jako kdybyste byli pod lavinou a hrabali se ven,“ vykládal Jaroslav Holík.
Přesto se play off v tuzemsku neuchytilo. Následující sezonu se nehrálo kvůli zimní olympiádě v Sapporu, v sezoně 1972/1973 se ti nejlepší poměřili proti sobě, ale poté se play off zrušilo. „Možná se soudruhům zdálo moc západní,“ uvažoval Holík.
Ještě před revolucí se však vrátilo. A od roku 1986 vydrželo na českých zimácích dodnes.
