I přesto, že porážku přijímal těžko, stejně jako fakt, že pokřiky na jeho adresu od pardubických fandů musel poslouchat i tehdy, kdy pomáhal při nepříjemném zranění pardubického Tomáška.
„To jsem moc nepochopil, ale je to na uvážení každého. Asi to nemá moc cenu komentovat,“ vypravoval po zápase, jehož výsledek právě zranění pardubických hráčů v závěru zápasu ovlivnily.
Tomáškovo sice ještě skončilo bez vyloučení, ale následné Čáslavovo už nikoliv. Koukalův spoluhráč Cingel za něj dostal trest na dvakrát dvě minuty a domácí v této přesilovce vstřelili vítězný gól na 3:2.
Samotný Čáslava a jeho spoluhráči se hodně rozčilovali, vy na to asi máte jiný názor.
Cingel dostal trest za vysokou hokejku, ale ta tam vůbec nebyla, náš hráč Čáslavu říznul bruslí. To se bohužel stává, byl to nekontrolovaný pád.
Domácí přesilovku využili a vstřelili vítězný gól, což bylo chvíli před koncem. Co závěr, kdy se hodně přiostřilo. Přesto jste v něm mohli vyrovnat?
Někteří to neunesli, udržet emoce na uzdě bylo těžké. Dostali jsme gól na 2:3, pak ještě pokračovalo naše dvouminutové oslabení. I po něm ale zbývalo ještě padesát vteřin, Zámorský trefil břevno. Mohlo to být klidně ještě 3:3. Těch posledních pár desítek vteřin jsme odehráli dobře, šance na srovnání byla.
Derby se hrálo ostře, domácí vás od začátku ostře dohrávali. Co jste tomu říkal?
Někteří hráči od nich jsou trošku šílení. Nevím, jestli to je ještě dohrávání, jsou to úplní blázni. Ale asi mají takové povahy a jsou teď králové, vyhráli a můžou se smát. Cokoliv my řekneme, tak budeme za kašpary. Prohráli jsme, sklápíme hlavy a připravíme se na středu.
Vraťme se k tomu, co jste si při zápase prožil vy. Vnímal jste, čím vás fanoušci Pardubic častovali?
Slyšet je bylo, ale to jim nezazlívám. Navíc když padne puk na led a hraje se, člověk nevnímá nic. Můj hokej to neovlivní a stejně s tím nic nenaděláte. Každý si může zakřičet, co chce. Atmosféra byla výborná a doufám, že se lidem zápas líbil.
Čekal jste, že skandování na vás bude až takhle nepřátelské? Nebo naopak ještě horší?
Spoluhráč Béda Köhler byl nejdřív skoro zklamaný a říkal mi: „Ty jo, oni tě snad nechají! Čekal jsem to bouřlivější, tohle jsou jen jednotliví fanoušci...“ Ale na konci zápasu křičelo dost lidí, takže už byl asi spokojenější. (úsměv)
Slyšela to i vaše manželka, neradil jste jí, ať na zápas nechodí?
Ne, proč? Stadion zná, byla tam často. Sehnal jsem jí lístky, byla i moje mamka. Nevím, jak jim to skandování bylo příjemné, ale asi věděly, co bude.
Pro vás, který jste v Česku hrál téměř stále jen za Pardubice, to byl jaký zápas?
Jiný v tom, že jsem byl poprvé v kabině pro hosty. Ty jsem znal jen z ostatních stadionů, ale z pardubického ještě ne. Jinak to byl zápas jako každý jiný.
Vážně jako každý jiný, nic mimořádného?
Samozřejmě, když na mě křičí, trochu jiné to je. Ale nebudu na ně dělat pššt, nebo něco takového. Musíte se koncentrovat na svoji hru, protože ovlivnit by vás to mohlo. Myslím si ale, že už mám pár zápasů za sebou, abych se dostatečně zklidnil a nerozhodilo mě to. Navíc jsme s Pardubicemi hráli derby už v Hradci a ještě předtím i v přípravě, takže jsem věděl, že něco pokřikovat budou. Ale že bych se na to speciálně připravoval a chodil za psychologem, tak to ne.
Hradecký Petr Koukal diskutuje s rozhodčím během utkání s Pardubicemi.
Jste rád, že máte zápas právě v Pardubicích už za sebou?
Neříkám rád, nebo nerad. Věděl jsem, že to možná bude divoké, každý má nějaký názor, může si křičet, co chce, já jsem jenom pro. Absolutně nesouhlasím s pokutami, které si kluby zavedly právě ohledně skandování, my jsme naštěstí byli proti. Já jen kvituju, že derby mělo takové grády. To si mají lidi chodit zakřičet do parku? Když to tak vidí, proč by neskandovali.
Hradec předtím vyhrál šest derby za sebou, teď o tuto šňůru přišel.
Já to ani nevěděl, ale každá šňůra jednou končí, nejde ji stále donekonečna natahovat. A my máme ve středu další zápas, odfrkneme si a půjdeme dál. Soutěž je dlouhá, jsme v půlce, takže spousta zápasů je před námi. Prohra mrzí, ale věšet se z ní nebudeme.
