"Definitivní rozhodnutí přišlo v posledních dnech. Věděl jsem pro a proti a nechal si nějaký čas, co převáží," říká Čajánek, jemuž bude v srpnu 39 let.
Můžete vyjmenovat pro a proti?
Ne, nezlobte se na mě. To není žádný seznam věcí. Během sezony jsem si byl jistý, že už hrát nebudu. Ale přes pauzu, asi pod dojmem vítězného finále, to dopadlo jinak. Sám to lépe vyhodnotit nedokážu a ani se tím nehodlám zabývat.
Loni jste zvažoval pokračování po prohraném finále, letos po vítězném. Byl v tom velký rozdíl?
Minulou sezonu jsem měl v hlavě, že to bude konec, a tak jsem k tomu také přistupoval. Možná to trošku pomohlo, aby to dobře dopadlo. Už nebylo kam uhnout. Po prohraném finále jsem chtěl vědět, jak vidí příští sezonu Rosťa (trenér Vlach). Letos to bylo čistě o tom, jestli chci, jestli v tom vidím nějaký smysl a mám tomu pořád co dát.
Radil vám někdo, abyste nepokračoval?
Byli i takoví. Jako jsme to v sobě neměl jasné já, tak i okolí a známí to vnímali podobně.
Co otec? Po finále povídal, že by vám doporučil, abyste skončil. Že na tribuně trpí.
Pro něho to jsou asi nervy, ale myslím, že na hokej kvůli tomu nezanevře.(úsměv)
Jakou roli hrála ve vašem rozhodování rodina?
Velkou, protože ta je v životě nejdůležitější. Kdybych od ní necítil podporu, tak bych to nemohl udělat. Nevím, jestli skáčou dva metry do vzduchu, ale hokej do života naší rodiny nějak patří, a tak to berou.
Jak vás přivítal zpátky v týmu kouč Vlach?
Ptal se, jestli jdu trénovat. Řešili jsme to předtím spolu jenom jednou.
Jak jste na tom zdravotně? Prý jste odehrál play-off s naprasklým žebrem?
Už je to dávno, jsem v pohodě.
Ale je to pravda, ne?
Prasklo mi ještě na konci základní části a pak se to ve čtvrtfinále s Hradcem zhoršilo. Ale díky péči lidí okolo mě – masérů, kustodů, fyzioterapeuta Tomáše Brabce – jsem byl schopen hrát.
Obhajoba titulu je lákavá?
Cesta je dlouhá, zvláště sezony po úspěších bývají problematické. První musíme dobře začít a dostat se do play-off.
Utrpěla síla mužstva hodně přestupem Zámorského a Honejska do Finska?
Odešli dva mladí hráči, kteří byli výborní bruslaři. Ale jsem hrozně rád, že se kluci dokázali posunout a nezůstávají v extralize. Je to výborná vizitka pro zlínský hokej. Je vidět, že to tady funguje. Kdyby o ně nebyl zájem, bylo by to špatné.
Místo nich přišli Tomáš Žižka s Romanem Vlachem, kteří mají zkušenosti a jinačí přednosti.
Bude to pro ně výzva nahradit je.
Na pravé straně vašeho útoku je volné místo po Honejskovi. Kdo by ho mohl nahradit?
Uvidíme, jaké má Rosťa plány. Nechám se překvapit. Dokáži si představit všechno.
V kabině je znovu spousta mladých hráčů. Znáte je?
Většinu ano. Kluci se tady během sezony mihnou, chodí na některé tréninky. Sleduji i juniorskou soutěž, takže je znám také z ledu.
Jsou šikovní?
Kdyby nebyli, tak tady nejsou. Uvidí se, jak jim vyjde příprava. Jestli budou silní a dokáží si vybojovat místo v mužstvu.
Klub se navzdory svému přesvědčení a kritice soutěže přihlásil do Ligy mistrů. Máte stejný názor?
Na to je jednoduchá odpověď. Pro Zlín je to strašně složitá soutěž. Cestování je vražedné, musíme jet tři hodiny na letiště, pak čekat v odbavovací hale, potom let. Riziko, že se někdo v našem úzkému kádru zraní, je veliké. Důležité bude, abychom zůstali zdraví. Pro klub je zásadní extraliga. Soutěž, ze které, ať chce, nebo ne, vyjde v minusových čísel, moc ne. Ale na druhou stranu jsou tady zkušenosti, které mohou hráči získat. Mladí se na zápasy musí těšit. Uvidí, jaký je hokej ve světě.
