Veterán Petr Sýkora kráčí chvíli po čtvrtečním dopoledním tréninku hokejistů z kabiny na led a cestou po gumovém koberci se dovídá: „Máš pět pokusů.“ „Po druhým mi odejdou záda,“ reaguje s úsměvem.
Právě on má začít první disciplínu Extraligových nej v podání hráčů z Pardubic. Jsou celkem čtyři: rychlost střelby, její přesnost, rychlost bruslení a dovednosti plus technika s holí. Sýkoru společně s Francouzem Jordannem Perretem, Kanaďanem Peterem Quennevillem a Davidem Tomáškem vybral trenér Dynama Miloš Holaň. Třeba pro Quennevillea to přitom bylo vyloženě z vody načisto.
„Nevěděl jsem až do konce tréninku, že na to půjdu,“ poví později. „Tak jsem souhlasil. Neměl jsem moc času o tom přemýšlet.“
Sýkora na parťáky musí nějakou dobu čekat, před startem disciplín absolvují ještě společné focení.
Pak už se jde na věc. Hokejový pravák Sýkora najíždí z levé strany mezi čárky od kruhů pro vhazování, kde poblíž kuželů spočívá puk. Nápřah skoro až ke stropu, pumelice jako z kanónu a puk se odráží ven od síťky.
A tady přichází na řadu poněkud legrační, řeklo by se, až cimrmanovská vložka. Není možné uvést konkrétní údaj o síle Sýkorovy střely; organizátoři akce totiž budou výsledky ze srpnových natáčení v jednotlivých oddílech pouštět do světa až v průběhu nadcházející sezony. Laskavý čtenář tedy snad promine.
Sýkora nakonec svých pět pokusů přece jen využije, po třetím vymění těžce namáhanou hokejku.
Pardubický kanonýr Petr Sýkora si včera v aréně otestoval rychlost své vyhlášené rány z nápřahu.
„Na radar jsem takhle nestřílel nikdy, jen jednou jsem si to vyzkoušel v tréninkovém centru Pepy Marhy,“ svěří se vzápětí. „Bylo hezké si to zkusit, je to určitě zajímavé. Se střelbou v zápase to ale nemá nic společného. Tady je puk v klidu, stojí. V zápase je to většinou z voleje nebo rána, kdy ten puk jede,“ srovnává.
Tvrdost vlastní rány zjišťují i zbývající borci z Dynama, načež se před branku a pět čtvercových terčíků v ní (rohy + gólmanské „jesle“) postaví Quenneville. Na druhý pokus spolehlivě trefuje všechny ve velmi slušném tempu.
„Nezkoušel jsem to tak tři čtyři roky, od doby, co jsem pryč z juniorky. Ale vždycky je fajn, otestovat si, jaké máte dovednosti,“ říká posléze. „Napoprvé mi to vyšlo lépe, než bych si myslel. Při druhém pokusu už na mne proto nebyl tlak, takže jsem mohl střílet tak rychle, jak jsem chtěl. Myslím, že to nebylo zlé,“ zhodnotí se.
Perret nejprve okusí improvizovaný bruslařský ovál mimo soutěž, pak má dva pokusy naostro. Při prvním lehce brkne o jeden z kuželů, druhý je lepší, ale i tak ztratí nějaký čas zbytečným vyjetím k mantinelům.
„Bruslení jsem měl odjakživa v sobě, hodně jsem se mu naučil, když jsem byl ještě kluk a hrál s kamarády,“ podotkne. „Něco podobného jsem si však zkusil poprvé. Uvidíme na konci, jak dobrý výkon to byl,“ dodává.
Pro Tomáška, který si před začátkem natáčení omylem vezme špatnou hůl a musí si poslat pro správnou, je připraven asi nejtěžší úkol. Míchat pukem skrz hrazdičku, točit se s ním kolem kuželů... Obstojí, kotouč mu ani při jednom z pokusů neujede a jeho počínání je svižné.
„Překvapilo mě to, jak jsem byl po tréninku, tak jsem se docela zadýchal. Nebylo to jednoduché - bylo tam pár nástrah, kdy se puk může zastavit. Výborná disciplína,“ líčí pak hokejista.
