"Víc si věřím. Už nejsem tolik zalezlý vzadu, víc podporuju útok a dostávám se do šancí." Když před loňskou sezónou odešly tři opory sparťanské obrany (Kučera, Sýkora a Benýšek), zůstal v kádru jedním z mála obránců ze základní sestavy.
Místo role nenápadného beka mu klub přisoudil vůdčí úlohu: Ptáček od té doby nastupuje na většinu přesilovek i oslabení. "Pořád jsem nenápadný, a asi to tak zůstane napořád."
Proč?
Je to mým stylem hry i mým jménem. Nebyl jsem na žádném velkém reprezentačním turnaji.
Myslíte, že za to může i váš vzrůst? 177 cm je na obránce možná málo...
Reprezentací prošli i menší obránci, v tom to není. Záleží na trenérovi. Ale já to neřeším.
Předloni jste byl vyhlášen nejslušnějším hráčem extraligy. U obránce to možná není až takové plus. Nevyčítají vám někdy trenéři, že jste na soupeře moc hodný?
Ne, už si zvykli, že hraju trochu jinak. Ne tolik tvrdě, ale pozičně. Je to taková černá práce, ale já se za to nestydím.
Když za vámi loni trenéři poprvé přišli s tím, že na vás postaví obrannou hru Sparty, jak vám bylo? Měl jste radost, nebo trochu obavy?
Obavy jsem měl jenom ze začátku, teď mám velkou radost, že jsem na ledě tak často.
Na který zápas z těch čtyř set vzpomínáte nejvíc?
Já to tak neberu, ale asi hned na ten první. Bylo mi devatenáct, Sparta hrála ve Zlíně a po první třetině jsme prohrávali 0:4. Trenér mě poslal na zbytek utkání.
A už jste zůstal v sestavě...
To ne. Tehdy jsem byl na hostování ve Slavii a klub si mě vytáhl zpátky jen na tři zápasy. Až další sezonu jsem dostal šanci.
Jak vzpomínáte na Slavii?
Pro sparťana je to možná trochu netradiční začátek kariéry, ale vlastně jsem jí pomohl dostat se do extraligy, tehdy totiž postoupila z první ligy.
Hodláte se tam někdy vrátit?
Ve Spartě jsem spokojený, smlouvu mám ještě na dvě sezony, pak uvidíme. Bude záležet na nabídce a na poptávce. Je to jako v obchodě.
