Před sezonou byl přitom Zdeněk Pavelek měsíc bez angažmá. „Skončila mi smlouva ve Vítkovicích, do dubna jsem počítal, že mi ji klub prodlouží. Ale pak jsem se najednou dozvěděl, že ne. To mě zaskočilo, najednou jsem nevěděl, co bude dál,“ vzpomíná odchovanec opavského hokeje.
Měsíc byl bez angažmá. Byl nervózní, protože se blížil start letní přípravy. „Pak se ozval Třinec, za to jsem klubu vděčný a chci trenérům důvěru oplatit. Potěšilo mě, že jsem zůstal na severní Moravě.“
Hned při prvním tréninku na ledě jej trenéři postavili k Markovi a Janků. A oni, až na krátký úsek, kdy měl Pavel Janků problémy se zády, tak hrají pořád. „Honza s Pavlem jsou výborní,“ chválí spoluhráče.
„Jsou rychlí, přesně střílí. Já je spíš jistím zezadu, sem tam doklepnu odražený puk. V Třinci je o hodně užší kluziště než v ostravském Paláci, všude to mám blíž, proto je víc šancí."
Produktivita jej těší, ale říká, že čísla moc nesleduje. „Kolik mám bodů? Vlastně teď ani nevím, mám pokažený teletext, tak jsem se ještě nedíval,“ mávnul rukou po superúspěšném dvoukole, ve kterém nastřílel hned čtyři góly Vsetínu a Slavii.
„Důležité je, aby se tým dostal ze slušné pozice do play off. Co by mi byly platné body, když by chyběly výsledky.“
Pavelek těží z urostlé postavy. Vlétne do souboje, u mantinelu doširoka rozkročí nohy, dlouhými a silnými pažemi kontroluje puk a pak ho šikovně prostrčí před bránu. Má přehled, dokáže zakončit z druhé vlny.
„Šlape jim to,“ chválí lajnu Mach. „A rozumí si i mimo hřiště. Zdena je tichý, Honza výbušný a Pavel zkušený.“ Pavelek se jen usmál. „No to je fakt, pořád musíme s Pavlem mladému připomínat, že se musíme držet při zemi, protože se nemusí dařit pořád.“
