Minulou sezonu strávil Tomáš Nosek na farmě Detroitu v Grand Rapids, a nebýt smolného zranění ruky, které si přivodil v domácnosti při rozbalování krabice s příbory, možná si už zahrál i v NHL.
Dvaadvacetiletý odchovanec hokejových Pardubic momentálně usilovně maká na tom, aby to v nadcházejícím soutěžním ročníku vyšlo; ještě minulý týden bruslil v malé hale Tipsport areny s hráči Dynama a nyní už opět polyká dávky na Sokole pod dohledem svého otce Miroslava, trenéra atletiky.
„Po kondičním soustředění se znovu sejdu na ledě s klukama a kromě toho budu trénovat i s tátou. Na začátku září vyrazím zpátky do boje,“ nastínil Nosek.
Kromě kuriózního poranění nožem v základní části jste měl v play-off otřes mozku, což je z pohledu rekonvalescence nevyzpytatelný úraz. Jak dlouho jste cítil jeho dozvuky?
Naštěstí to nebyl nějaký extra těžký otřes. Hodně to tam hlídají - když dostanete ránu do hlavy, tak vás vezmou do kabiny, udělají nějaké testy a podle toho diagnostikují. Jakmile je něco jen malinko v nepořádku, nenechají vás hrát. Minimálně týden nesmíte nic dělat a pak se pomalu začíná, to už je individuální. Další problémy jsem neměl.
Tomáš NosekHokejový útočník Narodil se 1. září 1992 v Pardubicích, kde také začínal s hokejem. Extraligu si poprvé zahrál v sezoně 2011/12 a s týmem hned slavil mistrovský titul. Velmi brzy se vypracoval v oporu Východočechů. Výkony jak na domácí, tak i na mezinárodní scéně, kde byl kapitánem české reprezentace na mistrovství světa do dvaceti let a zahrál si i mezi dospělými, zaujal představitele klubu NHL Detroit Red Wings. Ti mu loni v létě nabídli dvouletou nováčkovskou smlouvu. V současnosti působí v nižší zámořské soutěži AHL v dresu Grand Rapids Griffins, farmě Detroitu. Jeho cílem je co nejdříve prorazit do prvního týmu Red Wings. |
Vycvičila vás tahle příhoda v tom smyslu, že si musíte v AHL dávat víc pozor?
Jo, to je jasný. Člověk musí být ostražitý. To platí vlastně ve všech soutěžích, ale v AHL je to trochu specifické, protože každý bojuje o místo, chce se ukázat. Hráči, kteří jsou někdy i placení za to, aby na ledě dělali rozruch, vás sejmou i mimo puk. Tak to prostě je, s tím se nedá nic dělat. Patří to k tomu.
V čem byl na farmě v Grand Rapids největší rozdíl oproti vašim zkušenostem z extraligy?
Hlavně v tom, že se tam hraje asi o 25 zápasů víc, což je velká porce. Také v cestování, je to náročná soutěž. Jezdí se autobusy. Akorát opravdu velké vzdálenosti, abychom nebyli na cestě osmnáct nebo dvacet hodin, létáme. Ale linkou, není to soukromé letadlo jako v NHL. Někdy se hrají i tři zápasy ve třech dnech - pátek, sobota, neděle. V pátek třeba hrajete doma, po zápase někam jedete šest hodin autobusem, tam nastoupíte druhý den, potom frčíte zpátky a hrajete zase doma. Taky hřiště dělá svoje, hokej je rychlejší a kontaktnější.
Pozvalo si vedení Red Wings vás mladíky z farmy během sezony do Detroitu, aby dalo najevo, že vás bere jako nedílnou součást klubu a že s vámi do budoucna počítá?
To ne. Společný oběd nebo večeře je jenom v kempu, aby se všichni navzájem poznali. A aby hvězdy věděly, kdo jsme my. Parta se utužuje tam. Pak už se jede zvlášť, na nic dalšího v sezoně vlastně ani není čas. Nejsou žádné reprezentační přestávky, hraje se pořád.
Hodně jste musel zapracovat především na buly. V čem jste se ještě herně posunul?
Na buly jsem makal i kvůli tomu zranění ruky, nebyla pak tak silná. Hraje se tam jinak, po vhazování se může používat noha. To jsem se musel naučit. A když to umíte, je to velká výhoda. Nerad se hodnotím; doufám, že jsem se zdokonalil celkově jako hráč. A že jsem se naučil lépe bránit - počítali se mnou jako s obousměrným útočníkem. Hrál jsem hodně oslabení i přesilovky. V Grand Rapids jsme byli snad jen dva, kdo měl takovou důvěru. Snad mě ten rok zocelil psychicky i fyzicky tím, že si někdy sáhnete na dno, zápasů i cestování je víc a kromě toho jste daleko od domova.
O vašich schopnostech bránit do jisté míry svědčí i skvělá statistika plus-minus (+30) v základní části. Čím to, že jste v play-off najednou spadl do záporných čísel?
To je strašně jednoduché. První dva zápasy jsme hráli v Torontu, dostali jsme čtyři góly při naší powerplay a já byl u všech. Nahodili jsme puk a dvakrát jsme soupeři „sežrali“, když jednoho hráče schoval za bránou. Ten to jenom vzal a vystřelil přes celé hřiště do naší branky. To se na té statistice podepsalo. Ale v play-off už o tohle myslím nejde, svým způsobem ani v základní části. Hledí se především na to, abychom pomohli týmu tím, v čem jsme dobří, a ještě se v tom zdokonalovali.
Individuální příprava mi vyhovuje, ale trénovat sám je někdy na palici.
Je play-off AHL výrazně tvrdší než české?
Tam už se jede fakt na krev, je to výš než tady. Nevím, čím to je, jestli jsou hráči ještě víc namotivovaní... Bylo to těžší, ale zvládal jsem to v pohodě.
Četl jsem, že vás docela mrzel nedávný odchod trenéra Detroitu Mikea Babcocka do Toronta. Jeho nástupcem je ale Jeff Blashill z Grand Rapids. Z toho byste se měl radovat, ne?
Myslel jsem to tak, že Babcock už mě znal. Z toho důvodu bych se nezlobil, kdyby v Detroitu býval zůstal. Jinak jsem rád, že tam šel Blashill, je to pochopitelně lepší, než kdyby to byl někdo úplně cizí. Doufám, že nám postupem času dá příležitost v A-týmu.
Jak vidíte svoje šance prosadit se do něj už v letošním kempu?
Moc volných míst není, hodně hráčů má jednocestné smlouvy. Bude to rozhodně těžké. Ale loni se mi kemp vydařil, vypadl jsem až těsně před začátkem ligy na posledním vyřazování. Šance je vždycky. Když se kemp povede, tak si vás tam minimálně do toho začátku nechají. Pak vás třeba pošlou dolů, ale s tím, že když se někdo zraní, jdete jako první nahoru. Musím věřit, že to vyjde. Jinak se budu snažit předvádět co nejlepší výkony na farmě.
Suchou přípravu jste absolvoval s otcem. Bylo to stejné, jako když působil v Pardubicích coby kondiční kouč mužstva?
To bych neřekl. Tehdy byla ta příprava kolektivní, to bylo jiné. Teď to je postavené na tom, co potřebuju já. Vyhovuje mi to víc, je to i trend ve světě, že se hráči vesměs připravují individuálně. Ale na druhou stranu mi chybí parta, kluci z týmu. Někdy je trochu na palici trénovat sám. Byl jsem proto šťastný, že mě v Pardubicích nechali s trénovat na ledě.
