"To nejsou příjemné vzpomínky, ale je to hodně dávno. Pamatuju si spíš takové úryvky než ucelené vzpomínky. Vypadalo to tak, že nebyly peníze, lidi na hokej vůbec nechodili, celou sezonu se prohrávalo. Takže se se sestupem i počítalo," vzpomíná Ludvík.
Bylo to pro vás vysvobození, že jste mohl hrát poté extraligu ve Znojmě?
Už rok předtím jsem přišel v září do Znojma a v listopadu jsem měl vyřízený střídavý start do Komety, takže jsem jí jenom vypomáhal. Určitě jsem byl rád, že jsem mohl být ve Znojmě.
Čekal jste, že by mohl vyjít návrat, když Kometa koupila extraligu?
Spíš jsem to nečekal. Počítal jsem s tím, že mám ještě platnou smlouvu v Plzni. Ale situace se vyvrbila jinak. Vedení se snaží snižovat rozpočet a řeklimi, že můžu jednat s někým jiným, a když dostanu nabídku, tak mě pustí bez náhrady. Jsem rád, že to tak vyšlo a můžu být doma. Těším se na to.
Co je pro hráče nejlepší na tom, hrát doma?
Jelikož jsem Brňák, tak je dobré, že budu doma a nemusím cestovat. A druhý důvod je rodina.
V obou předchozích působištích, Znojmě i Plzni, se vám dařilo, ale v poslední sezoně jste odehrál jen patnáct utkání. Co se stalo?
Loni v letní přípravě jsem si při squashi přetrhl křížový vaz v koleně a půl roku jsem byl mimo. Musel jsem ještě navíc na jednu artroskopickou operaci, protože mi doktor musel vytáhnout ještě kousek menisku, a začal jsem tak hrát až v lednu. A pak jsem si zase natrhl sval na levé noze, takže jsem bohužel promarodil celé extraligové play-off.
To byla asi nejsmůlovatější sezona, že?
No suverénně nejhorší.
Teď už je to bez problémů?
Už jo. Do konce minulého týdne jsem se připravoval v Plzni a ve středu se připojím ke Kometě.
Do Brna se přesunulo devět hráčů Znojma, takže přicházíte do hodně známého prostředí...
Dá se to tak říct. Bude tam hodně známých lidí.
