Během měsíce prohráli Východočeši devět zápasů z deseti a vypadalo to, že je konec. Pak ale přišla dvouměsíční jízda, na jejímž konci Razým skutečně zadaný cíl naplnil...
„Aktuální tým se dal dohromady někdy v polovině ledna s příchodem Tomáše Rolinka, Mateje Pauloviče a Michala Vondrky. Pak jsme ještě byli doplněni o Stěpana Zacharčuka a těch posledních pár zápasů jsme v podstatě odehráli v úplně jiném složení. Prohráli jsme pouze dvakrát s Libercem (1:4) a Litvínovem (1:2). Získali jsme asi 29 bodů, což je neskutečný počin, dali jsme se dohromady, bojovali jsme a v bráně nás skvěle držel Pavel Kantor. Až do poslední chvíle nebylo nic rozhodnuté, takže pro nás to bylo nesmírně náročné fyzicky i psychicky. Kluci odvedli neskutečné penzum práce, to si nikdo nedovede představit. Hrát pod takovým tlakem patnáct zápasů není jednoduché. Všichni si zaslouží obrovské poděkování a já před nimi smekám. I před fanoušky, ty návštěvy přesto, že jsme byli většinu času poslední, byly neuvěřitelné. Extraligu si zasloužíme,“ říkal po finální výhře nad Kometou 2:0 dojatý Razým.
Nejste nakonec smutný, že končíte? V play off byste s aktuální formou nejspíš čeřili vody.
Dostat se do play off dodává další sílu a energii. Určitě bychom si ho zahráli rádi, ale přišli jsme k týmu, který měl šestadvacet bodů a náš cíl byl udržet se. A trvalo to až do poslední chvíle, buďme šťastní, že to skončilo takhle.
Ale velmi brzy. Máte už plán pro nejbližší týdny?
Jsme rádi, že to skončilo. V první řadě si musíme odpočinout, protože psychický tlak byl velký. Všichni hráči a realizační tým si teď zaslouží v první řadě relax. A alespoň pak může včas začít příprava na novou sezonu.
Bylo to pro vás nejsložitější trenérské angažmá?
Dá se to srovnávat. Jestli narážíte na to, že jsem byl u titulu v Plzni, tak tam se mi spalo daleko lehčeji. Ale i tenkrát jsme byli krůček od prohry v prodloužení sedmého zápasu a také to byly hororové scénáře. Je však pravda, že boj o přežití je horší, na psychiku určitě. I když chcete, tak nespíte, nedokážete to ani na chvíli vytěsnit z hlavy. Den zápasu s Kometou byl jedním z nejdelších v mém životě. Přáli jsme si, aby to už konečně začalo.
Kdy jste si řekl: „tohle vyjde“?
Měli jsme to ve své moci a na nikoho jsme nebyli odkázaní, takže už jen proto tomu věříte. V tom byla naše síla, záleželo jen na nás. Klukům jsem v kabině říkal, že za svou kariéru odehrají v extralize možná stovky zápasů, ale jenom některé mají takový náboj a jen na některé se bude v životě vzpomínat. Tohle byl jeden z nich. Chtěl jsem, abychom hráli tak, ať můžeme po utkání zvednout ruce a mít jen dobré vzpomínky.
Brankář Pardubic Pavel Kantor.
Bylo těžké vzpřímit hlavy po porážce od Sparty? (1:2 po prodloužení)
Nemyslím si. Se Spartou jsme odehráli dobré utkání, měli jsme to na dosah, ale neproměnili jsme šance. Sahali jsme po tom už i ve Varech (2:3 po prodl.), kde jsme dostali gól vteřinu před koncem. Sparta vyhrála třináct prodloužení ze čtrnácti, je v něm velmi silná. My ani nevěděli, že bod byl ten rozdílový, který by nám stačil, ale věděli jsme, že máme ještě poslední šanci v Brně.
Říkáte si, jak tenhle mančaft mohl být celou dobu tak dole?
Ale do sezony tady šel úplně jiný tým. S jiným gólmanem, bez Tomáše Rolinka... Jak jsem říkal, dali jsme se dohromady až v lednu, když došlo ke změnám ve vedení klubu, podařilo se přivést kvalitní hráče, vrátil se Tomáš. Ten týmu na Kometě pomohl a jeho jediný gól v sezoně je jen odměna za práci, jakou tady odvedl.
Tomáš Rolinek z Pardubic.
O návrat Tomáše Rolinka jste se zajímal hned po svém nástupu na lavičku. Proč přišel až v lednu?
V tu chvíli tam nebyla vůle. Měl jsem jen z doslechu, za jakých okolností Tomáš skončil, a chvíli trvalo, než to všechno vykrystalizovalo. Měli jsme v úmyslu se rozloučit s některými hráči a bylo nám přislíbeno, že posílíme. Není potřeba řešit, co bylo, důležitější je, že se to vůbec takhle stalo a pomohlo pardubickému hokeji.
Už jste dostal smlouvu na příští sezonu?
To bych ještě neřešil, přišel jsem to zachránit, to se povedlo, a co bude dál, to se uvidí. Byla to pro mě výzva, někdo si myslel, že jsem blázen, protože dáváte krk do oprátky. Ale šel jsem dělat svoji práci do historicky velmi úspěšného klubu, měl jsem Pardubice vždycky rád a nebál jsem se toho. Jak se potvrdilo, tak jsou stále hokejovým městem, viděli jste to sami. Dynamo má ale na víc, věřím, že po té cestě, kterou jsme v půli ledna nastoupili, se teď bude pokračovat dál.
