V ní se o 14 let starší a o 17 centimetrů vyšší Turek může kromě lepšího umístění svého týmu zatím pochlubit i lepšími statistikami. Po dnešku může být vše jinak.
Jak podle vás zápas dopadne?
Turek: Netipuji. Doufám, že nám utkání vyjde a získáme nějaké body.
Mensator: To i my.
Co byste řekli o tom druhém?
T: Lukáše řadím mezi nejlepší gólmany od doby, co chytá extraligu. Je mladý, ale výkony se řadí do špičky. Všiml jsem si ho hned v první sezoně.
Líbil se mi jeho styl, chytal dobré zápasy. Nebál bych se dát mu šanci v reprezentaci.
M: Tak to já mám daleko lehčí. (smích) Dokázal toho strašně moc, to nejde vyjmenovat. Má Stanley Cup i titul mistra světa. Jako kluk jsem mu fandil. Budějovice i český hokej můžou být rády, že se vrátil.
Co se mi na tom druhém líbí?
T: Je dole na kolenou a i z toho dokáže reagovat na dorážku, aniž by znovu vstával a dělal další zákrok. Umí se odrážet z kolenou a je výhoda, že se to učí jako mladej. Já se to začal učit až ve čtyřiatřiceti, když jsem byl poslední rok v Calgary.
M: Jak jde příkladem. Co jsem slyšel, je to skvělý člověk. Má taky klid a zkušenosti. Já jsem na ledě někdy zbytečně rozlítaný, takový janek. On neudělá jediný pohyb navíc.
Co poradím spoluhráčům, aby na toho druhého vyzráli?
T: To do novin neřeknu. Mohl by se na to zaměřit. I když teď mě žádná finta stejně nenapadá. (směje se)
M: Určitě na něj něco vymyslí trenér gólmanů Pavel Kněžický. Ke každému před zápasem něco řekne. Co k Turkovi? Dvě základní věci: Je to obrovský brankář s opačným gardem.
Lapačkou v pravé ruce. Zbytek si domyslete sami. (smích) Na co si musím dát největší pozor?
T: Vím, že jsou silní dopředu a mají silné, velké útočníky, kteří jdou přímočaře do zakončení. Jsou nebezpeční před brankou. Těžko se odstavují. Cloní gólmanovi.
M: Když jsou Budějovice první, určitě jim půjdou přesilovky. Na tom si zakládají všechny týmy ze špičky. Oba máte zkušenost se zámořím.
Kdy vám tam bylo nejhůř?
T: Když byla stávka, děti chodily do školy a školky. Připravoval jsem se sám na suchu a čekal jsem, co bude. Pak jsem se rozhodl. Sbalil jsem rodinu a letěl do Čech. Právě to rozhodnutí byl problém.
M: Odcházel jsem v sedmnácti, to je docela brzy. Dva roky jsem měl angličtinu na gymplu, myslel jsem si, jak skvěle mluvím. Počítal jsem s tím, že mi hned na letišti řeknou: „How are you.“ A oni místo toho: „What’s up.“ Koukal jsem jako blázen.
První půlrok jsem bojoval, pak už to bylo lepší. Měl jsem štěstí na rodinu, ve které jsem bydlel.
Co vám po návratu do Česka chybí?
T: Zabezpečení kolem hokeje. Kluby se tady sice snaží, ale nedoženou to. V zámoří se staráte jen o hokej, všechno ostatní kolem zařídí jiní.
M: Poznal jsem spoustu skvělých lidí, jejich mentalita mi vyhovovala. Teď si s nimi volám a vídám se s rodinou, u které jsem bydlel.
Ztrapnili jste se někdy s angličtinou?
T: To myslím, že každý. Teď si konkrétně nic nevybavuju, ale určitě jsem novinářům nebo do televize řekl zpočátku něco, co vyznělo jinak.
M: V kabině byly dva typy spoluhráčů. Jedni mi pomáhali, druzí se mi smáli a dělali naschvály. Postupně jsem se otrkal. A trapasy? Kolikrát jsem si místo rýže objednal hranolky, to ani nespočítám. Frites a rice, to se snadno zamění.
 JEDNIČKA. Karlovarský gólman Lukáš Mensator. |
