Když se řekne smolař extraligové sezony, kdo vás napadne jako první? Bez velkého váhání by řada fanoušků, ale možná i hokejistů samotných, vybrala právě Tomana.
Posuďte sami. V minulém extraligovém ročníku 21letý talentovaný forvard stihl odehrát jen dvanáct soutěžních zápasů. Z dlouhé sezony si zahrál vlastně jen měsíc. Když 8. října naskočil do prvního střídání v Karlových Varech, přišel náraz a Toman se v bolestech poroučel z ledu.
Měl nadvakrát zlomenou ruku, musel na dvě operace. Na led už do konce minulé sezony nevyjel a celou ji promarodil.
Velký návrat k hokeji Matěje Tomana čeká až nyní. A čeká ho pořádný test. Zaprvé, bude se muset hodně snažit, aby ukázal, že i po výpadku má na základní sestavu. A zadruhé, na jeho výkonech by měl Motor v budoucích letech postupně stavět.
Zlomená ruka už je tedy v pořádku?
Je to za mnou. Máme před sebou novou sezonu a na své zranění se už nijak neohlížím. Samozřejmě je mrzuté, že jsem vynechal téměř celou minulou sezonu, takže mi asi přeci jen budou chybět nějaké herní zkušenosti navíc. Ale věřím, že jsem se teď na extraligu dobře připravil a bude to dobré.
Dá se ale zranění celkově hodit jen tak za hlavu? Nebyla to žádná maličkost.
Musí. Alespoň si myslím, že to tak bude lepší, i když je mi jasné, že určité věci mi chybět budou. Bude důležité se soustředit na následující zápasy a nový ročník.
Popište ještě, co se vám vlastně loni v říjnu v Karlových Varech stalo.
V ruce byla zlomená jak vřetenní, tak loketní kost. S tou vřetenní jsem musel jít navíc na druhou operaci. Teď už to mám stoprocentně zahojené, ani mě to nikterak nelimituje. I když je pravda, že speciální dlaha uvnitř se ještě pořád s rukou sžívá, ale myslím si, že postupem času to bude v pořádku.
Speciální výztuhu už budete muset mít v ruce napořád?
Do konce života bych tam nic mít nechtěl. Bude hodně záležet na mém pocitu, jak mi dlaha bude v ruce vadit. Ale asi bych ji chtěl časem vyndat ven.
Vzpomenete si ještě na ten souboj, při kterém se vám to stalo?
Byl takový nešťastný. Dával jsem puk doprostřed hřiště Honzovi Piskáčkovi, a jak jsem koukal jinam, tak mě srazil protihráč, co jel z druhé strany. Dal jsem v ten moment ruku trochu nahoru a pak to prasklo. Sice dodnes vůbec netuším jak, ale stalo se.
Minulý ročník jste celý strávil na rehabilitacích a v posilovnách. Může to všechno mít na aktuální přípravu i nějaký pozitivní vliv?
Myslím si, že například nohy jsem celkem posílil, takže v tomto ohledu se na ledě cítím docela dobře. I když úplně první trénink na ledě byl drsný, protože jsem toho moc nenabruslil. Je znát, když nejste v zápasovém zápřahu. Ale už je to v pohodě a jsem teď na tom stejně jako ostatní kluci.
Jste mladý, u vás návrat na led i po tak dlouhé přestávce bude asi snazší než u hráče, kterému je třeba 37 let.
Je to něco jiného. Mám ještě před sebou hodně hokejových sezon, takže doufám, že mě můj roční výpadek nijak negativně neovlivní.
Na konec kariéry jste při tak dlouhém výpadku nepomyslel?
Ne, to vůbec. Trošku jsem se bál, aby po operaci s rukou nenastaly nějaké potíže. Někdy se může stát, že se vám do toho dostane infekce či další jiné nepříjemnosti, nikdy nevíte. Ale že bych to chtěl zabalit úplně, to ne. Naopak, teď mám v sobě velký elán a hrozně se už těším na zápasy a na lidi v hledišti. Doufám, že nám to covid zase nějak neškrtne.
Jak se vám z tribuny koukalo na vaše spoluhráče, kteří vybojovali bronzové medaile? Tuším, že to pro sportovce není nic příjemného.
Jasně že vás štve, že u toho úspěchu nemůžete být přímo na ledě. Po druhé operaci jsem koukal na televizi, zrovna když Motor postoupil do semifinále přes Pardubice. To muselo být na stadionu něco fantastického. Navíc jak za nás nastupovali zkušení kluci jako Jirka Novotný nebo Michal Vondrka, tak by mi hra s nimi také určitě dodala další zkušenosti. Takové hráče pozorujete už jen v šatně, jak se chovají, připravují, co dělají před zápasem a podobně. Třeba u Michala obdivuji jeho životosprávu, vypadá jak kulturista. (směje se) Pořád se připravuje skvěle, je psychicky odolný a všem ostatním klukům se snaží pomoci. Nikdy jsem se nebál za ním přijít si o radu. Doufám, že nadcházející sezona bude tedy hodně podobná té minulé, i když bude velice těžké bronz obhájit.
Tlak bude veliký.
Věřím tomu. Ale zase si ho nesmíme tolik připouštět. Musíme hrát tak, jak nám řekne trenér a abychom zápasy zase vyhrávali. Máme kvalitní tým, který může opět dosáhnout na úspěch a má na to, aby hrál koukatelný hokej pro lidi. Hlavně my mladí se musíme ještě zlepšit v bojovnosti, což nám trenéři vyčítali třeba po utkání s Třebíčí (Motor prohrál 0:4 – pozn. red.).
Co očekáváte sám od sebe?
Chci už trochu víc pomáhat týmu. A nebýt už jen mladý kluk na pár minut v zápase. Chci se víc prosazovat a bodovat.
