Zranění Milana Gulaše, klíčového útočníka týmu, v poslední olympijské přípravě proti Finsku, je obrovskou komplikací před finišem sezony. A zásadní otázka zní: Stihne se Gulaš dát do kupy na play-off?
„Když se Milan stihne vrátit, jen dobře. Ale dokud nemáme jednoznačné informace, nemá smysl dál spekulovat. Příští dny rozhodnou,“ prohlásil Martin Straka.
Zatímco ve středu se Škodou odcestoval na turnaj pod širým nebem do Svatého Mořice, kde ve čtvrtek večer vedl tým v utkání proti Luganu, ve stejný den se Gulaš vrátil z dějiště zimní olympiády domů.
První odhady na dobu léčení natrženého vazu v koleni mluví o šesti týdnech až dvou měsících. Čtvrtfinále Plzeň začne už 15. března. Berete to tak, že minimálně na začátek play-off s Gulašem počítat nemůžete?
Uvidíme. Nechci dělat předčasné prognózy. Až ho naši doktoři pořádně prohlédnou, budeme moudřejší. S Milanem jsem stále v kontaktu. Ve středu přiletěl, nachystali jsme mu lékaře, čekají ho další vyšetření, další magnetická rezonance. Podle toho se ukáže, co dál.
Co vám blesklo hlavou, když jste viděl ten osudový souboj, který Gulašovi zničil olympijský sen?
Prostě se to stalo. Deset minut do konce, možná nic neříkající situace a koleno v háji. Šel do toho, stalo se. Nic nevrátíte a nemá už cenu se o tom dál bavit. Žádné výmluvy, musíme se s tím vypořádat.
Jak Gulašovo zranění zasáhlo kabinu?
Pokud Milan v pořádku nebude, je to velká komplikace, bezesporu. Ale prostě dostanou šanci jiní kluci a musí to i Milanovi vrátit. On to tahal celou sezonu. Když mu zranění nedovolí hrát, musí se ukázat další, kteří teď byli třeba trošku schovaní. Oni to teď musí přinést na stadion, prodat na ledě všechno. Nemůžete spoléhat na to, že všechno bude ležet na jednom hráči.
Nicméně zraněných už jste během sezony měli hodně...
To je fakt. A hlavně nám ti kluci vypadávali na dlouhou dobu. Kadlec, Pulpán, Preisinger, Stach... Bylo a je toho dost. Ale pokaždé jsme to nějakým způsobem zvládli a musíme to zvládnout i nyní, pokud Guly nebude. Káca (Kadlec) už se uzdravil, závěr sezony by měl stihnout i Stach, play-off také Preisinger.
Je dobře, že během olympiády máte prostor nachystat se na play-off?
Teď je ta nejdůležitější fáze, kdy se musíme co nejlépe připravit. Pár dnů měli kluci volno, od úterý trénujeme. A hodně, bude to dřina. Pro hráče to bude hodně nepříjemné, zato my trenéři to budeme mít teď uvolněnější... (úsměv)
Vnímají hráči, že se blíží rozhodující část sezony?
Je tady dost zkušených kluků, kteří vědí, o co půjde. Extra motivace z naší strany být nemusí. Tým má vítězného ducha, chce vyhrávat. Teď to chceme dotáhnout k Prezidentskému poháru, pak přijde play-off. Tam teprve začne všechno od nuly a my musíme být připravení.
Kolikrát jste čelil dotazům, jestli Prezidentský pohár pro vítěze základní části vůbec chcete?
Párkrát. A vůbec nerozumím tomu, proč bychom ho vyhrát nechtěli. Nechápu, jak o tom někdo takhle může mluvit. To je přece jasné, že ho chceme vyhrát! Je to odměna pro celý mančaft, že celou základní část hrál skvěle, že jsou hráči dobří. Ať se potom stane cokoliv. Nikdy jsem nerozuměl, proč někdo spekuluje o tom, zda ho vyhrát chceme, nebo ne.
Třeba proto, že první a druhý tým po základní části dlouho čeká na soupeře. Dozví se ho až těsně před čtvrtfinále...
No a co? To je přece nepodstatné. Týmy se už znají natolik, že vám stačí tři dny nachystat se na toho konkrétního. Jestli to víte měsíc dopředu nebo pár dnů, je úplně jedno.
Další argument ze statistik. Vítěz základní části většinou nezíská titul, za posledních 15 let se to povedlo pouze Třinci a Liberci.
Ani na tohle nekoukám. Hráči Prezidentský pohár chtějí vyhrát, my trenéři taky. A tahle historie? Většina mančaftů v sezoně nezíská ani titul, ani Prezidentský pohár. Když to řeknu blbě - pokud nevyhraješ titul, aspoň něco budeš mít.
Jednu takovou zkušenost s Plzní máte jako hráč. V sezoně 2009/10 jste ovládli základní část, ale hned ve čtvrtfinále vás vyřadil Liberec. Vybavíte si to?
Jo. Vyhráli jsme doma první dva zápasy a pak nás nakopali do zadku. Prostě byli lepší.
Je to zkušenost, která se teď Plzni může hodit?
To ne. Můžete spekulovat, jestli to nebylo právě tou pauzou, že jsme dlouho nevěděli, na koho ve čtvrtfinále půjdeme. Jenže to by mělo smysl v případě, kdybychom tehdy ty první dva zápasy doma prohráli. To se nestalo, naopak, my jsme je zvládli docela suše. Jenže pak jsme u nich prohráli o gól a celé se to sesypalo. Nebylo to rozhodně tím, že jsme dlouho čekali na soupeře.
Co tedy bylo špatně?
Prostě byli lepší, dali do toho víc. Nic víc, nic míň. Ti nejlepší hráči na naší straně zahráli špatně.
Tím myslíte sebe?
Samozřejmě. My jsme to měli s Vlasym rozhodovat a neudělali to. Tak to v play-off vždycky bylo a bude.
Tehdy jste v základní části získali 106 bodů, což je klubový rekord. Nyní vám k němu scházejí čtyři body a zbývají tři zápasy. Motivuje vás i tahle myšlenka?
Ne, o tom vůbec nevím. My hlavně základní část chceme vyhrát. A třeba teď uděláme méně bodů a čtvrtfinále zvládneme... (úsměv)
Před pár dny jste nechyběl na vzpomínkové akci na zlaté Nagano. Oživily se vám všechny vzpomínky staré dvacet let?
Bylo to fajn. Výborně jsme si popovídali, zavzpomínali. Večer jsme zašli do hospůdky, dost jsem si povídal třeba s Lanýžem (Robertem Langem), kterého jsem neviděl hodně dlouho. A k tomu Hašan, Špágr, Guma Šlégr... S Jardou Jágrem jsme také skvěle poklábosili.
Někde jste zmínil, že slavné zápasy z Nagana 1998 jste od té doby ze záznamu neviděl. Teď jste to napravil?
Ani teď. Viděl jsem s klukama vlastně jen poslední třetinu semifinále s Kanadou, prodloužení a nájezdy. Ale zápasy s Amerikou i finále s Rusákama mi znovu unikly. Zato kluci u nás v kabině se bavili. Ptali se, jak jsme ten hokej mohli hrát, když co zákrok, to strašný faul... No, asi jo.
Když jste mluvil s Jaromírem Jágrem, ptal jste se ho, proč vám před návratem do Kladna nebral telefon?
Jo jo, bavil. Omlouval se, že toho měl moc, že musel balit... (smích)
Asi tušil, že jste ho chtěl zlákat do Plzně, nebo ne?
No jasně, proto jsem mu volal. Ale asi k nám nechtěl...
Překvapilo vás, že se na možném startu v extralize dohodl s Třincem?
Vím, že tam má dobré konexe. Zná se dobře s panem Chrenkem, s panem Černoškem. Ale chtěl jsem do toho vstoupit, nikdy nevíte. Jenže k rozhovoru ani nedošlo. Jarda balil... (úsměv)
Teď dře za své Kladno v první lize. Držíte mu palce?
Dobře ví, že to nebude mít jednoduché. I když víte, do čeho jdete a snažíte se na všechno připravit, není to sranda. Teď je navíc okolo něj velká bublina, všichni to prožívají. Umím si představit, jak jsou kluci i trenéři okolo něj nervózní. Ale to si všechno časem sedne. Nicméně jednoduché to mít nebude, v play-off narazí na silné mančafty - Budějovice, Vary, Slavia. Tam už mu zadarmo nikdo nic nedá.
Sledoval jste jeho první zápas v Benátkách nad Jizerou, kde proti němu nastoupil Petr Nedvěd, další ikona?
Viděl jsem jednu třetinu. Péťa to říkal správně. Na jeden zápas se připravíte, dlouhodobě už by to však bez tréninku nešlo. Ale když je sledujete, je to pořád krása. Nic bezhlavého, ale velký přehled, herní inteligence. Tohle teď v našem hokeji schází, takových kluků už je jen pár. U nás třeba Ondra Kratěna. Vidíte, že už nelítá sem a tam, ale ani nemusí, v hlavě je dál než ostatní. Umí využít spoluhráče, nahrát si. To mladým schází.
Kdyby Jágr či Nedvěd nastoupili proti Plzni, měl byste chuť jít ještě jednou na led?
Kdepak. Vůbec, ani náhodou! Další den bych se nehnul. Obdivuju je.
