Jako ambasador olympijského parku na brněnském výstavišti si Erat krátce před cestou zabruslil v pavilonu Z, kde stojí zmenšené kluziště.
„Led je měkký, ještě by týden potřeboval. Jinak je to výborně udělané. Pro ty nejmenší bude úplně perfektní, že se dostanou od mantinelu k mantinelu,“ usmíval se Erat v kulichu s bambulkou a v bundě z olympijské kolekce.
Bloudí už vám myšlenky v olympijském Pchjongčchangu?
Přede mnou je ještě zápas ve Vítkovicích, kde nastoupím. Jsem hrozně rád, že to časově všechno stíhám, že mám možnost být ambasadorem takového projektu, jaký tady v Brně je. To chci dělat pro děti.
V olympijském parku bruslíte v pohodě, ale co extraliga? Neuvažoval jste, že byste si po neděli dal pauzu až do odletu?
Abych to uvedl na pravou míru, my jsme si s Liborem Zábranským (šéfem Komety) o tom promluvili, a protože jsem se necítil dobře už v pátek v Jihlavě, byl Libor takový, že řekl, ať si dám o víkendu volno, ať si odpočinu, abych byl připravený do play-off a na olympiádu.
Kometa bez vás dokázala porazit Pardubice a potvrdit postup do play-off z elitní šestky. Jak se vám na to dívalo?
Na začátku sezony pro nás bylo důležité se do té šestky dostat. Teď, když ji máme zajištěnou, se díváme, s kým můžeme hrát, jaké jsou varianty do play-off.
Jedna z těch možných variant vás přitom čeká právě ve Vítkovicích. Může to být předehra extraligového čtvrtfinále.
Za poslední měsíc nám každý zápas, ať to bylo na Spartě, nebo s Plzní, nějakou variantu vždycky přinesl. Dokud nebude dané, kdo na koho jde, jsou to spekulace.
Myslel jsem to tak, že Kometa a Vítkovice mají blízko ke čtvrtému a pátému místu. A pak by šly na sebe.
Chybí už jen pár zápasů do konce a je dost pravděpodobné, že se to takhle rýsuje. Každý zápas je důležitý a v úterý s Vítkovicemi to bude ještě o něco důležitější.
Pojďme k olympiádě. Co vás na ni žene počtvrté v kariéře?
Každá má svoje. Ať to byla moje první, nebo když tam byli kluci z NHL, nejlepší hráči na světě... Teď jsem v pozici, že jsem si z hokeje něco vzal a chci mu to taky vrátit. Vrátil jsem se do Česka, chtěl jsem vyhrát extraligový titul, což se povedlo, teď je přede mnou jako nová výzva olympiáda a další titul. Dokud hlava chce, tak proč to nezkoušet.
Mění se pro vás něco tím, že budete kapitánem?
Je jedno, jestli tam jedu s písmenkem A nebo C na dresu, hlavní je, že tam jedeme udělat úspěch. Jsem v mužstvu od toho, abychom dali všichni na led všechno, to je moje role. Abychom každý zápas hráli na sto procent. Jestli se ten zápas povede, nebo ne, to už není na nás.
Vzpomínáte i vy v těchto dnech na Nagano, jehož dvacáté výročí se blíží?
Zrovna před pár dny jsme vzpomínali s manželkou, když jsme seděli v Brně v bytě a viděli čtvrtfinále s USA. Nám bylo tehdy patnáct šestnáct let, hltali jsme zápasy na internátech a měli jsme zamčené pokoje, abychom nemuseli do školy.
Martin Erat v olympijském parku v Brně
Připadalo by vám tehdy absurdní, kdyby vám někdo řekl, že budete jednou kapitánem národního týmu?
Vždycky jsem byl sebevědomý, ale tohle jsem si nedokázal představit.
Nabral jste zkušenosti od kapitánů, kteří vás vedli?
Každý člověk musí být svůj. Od každého z kapitánů se snažím učit, brát si to nejlepší, co můžu. Zažil jsem jich hodně, a to i v národním týmu, ať to byli David Výborný, nebo Petr Čajánek, nebo to byl Tom Fitzgerald v Nashvillu. Neskutečný kapitán! Hlavně ale chci být svůj. Chci být, jaký jsem.
