Samozřejmě to myslí obrazně. Všichni v Plzni ale dobře vědí, že další krach by mohl mít pro klub neblahé důsledky. „Snad jsme se v minulé sezoně dostali na dno a odrazíme se,“ věří Málek.
Romane, po minulé sezoně jste měli dlouhou dovolenou. Jak jste s ní naložil?
To je pravda (povzdychne si). Skončili jsme brzo, i když jsme po konci základní části ještě poměrně dlouho trénovali na ledě. Hned po sezoně jsme byli na dvanáct dní v Egyptě s rodinou Michala Supa. Užili jsme si to. Blbli jsme s dětmi u moře, odreagoval jsem se. Po sezoně je příjemné někam vyrazit a nic moc nedělat, aby si tělo odpočinulo. Po letní přípravě už nikam nejezdíme, spíš jsem doma, trénuju si tenis a tak.
Říkáte odpočinout. Potřeboval jste se odreagovat i psychicky?
Samozřejmě to bylo v minulé sezoně náročné i na psychiku, ale většinou se na zápasy i na sezonu zapomene a musí se myslet dopředu. Člověka vždycky nějaký cíl žene dál. Minulou sezonu jsme se plácali hrozně. Byli jsme úplně dole. Ale v týmu je poměrně dost nových lidí, mužstvo je nové, bude nová sezona. A všichni chceme úspěch.
Je ve vás chuť odčinit sezony, kdy Plzeň chyběla v play-off?
Naším jednoznačným cílem je, že musíme hrát dobrý hokej pro lidi. Aby chodili. V Plzni jsou doopravdy dobří fanoušci, chodí na hokej. I když jsme byli třináctí, tak chodilo pět tisíc. To se asi jinde těžko stane. Chceme jim to vrátit, hrát hezký hokej a vyhrávat.
Tým byl v minulé sezoně až předposlední. V čem byly příčiny nezdaru?
Těžko říct. Nikdo to nedělal schválně. Prostě nám ten rok nesedl. Když jsme se vyhrabali nahoru, postihla nás velká marodka a zase jsme spadli. Už na to nechci myslet. Chvílemi to bylo hodně stresující. Hlavně konec, kdy už jsme o nic nehráli. To bylo otřesné. Už bych to nechtěl zažít. Ale je to zkušenost.
Sezonu doprovázela i vyjádření, že týmu chyběla bojovnost, srdce. Našlo se?
Každý přece bojoval (důrazně). Každý hraje za své jméno, za Plzeň. Chce úspěch. Vždyť kvůli tomu se hokej hraje. Mít pěkný pocit po vítězných zápasech a pak třeba i v play-off. Ale bohužel. Někdo musí být poslední a někdo první. My jsme si to třeba vyžrali a třeba se doopravdy z toho dna odrazíme.
Tým výrazně posílil. Jak se vám zamlouvají letní změny v kádru?
Je to super. Hlavně Tomáš Vlasák, to je kapitola sama pro sebe. Je to hráč světové třídy a těžko mohla Plzeň získat někoho lepšího. A to není všechno. Přišli tři kvalitní beci. A také Michal Dvořák. Výborný kluk do kabiny, bojovník, který získá spoustu puků. Mužstvo je kompaktní, ale uvidíme až v sezoně. Nechci to teď nijak přeceňovat, i když příprava je lepší než vloni.
Vlasák je dalším bývalým slávistou v klubu. Zápasy se Slavií pro vás budou nadále mimořádné, že?
Samozřejmě. Je nás tu dost (kromě Málka s Vlasákem ještě Tomáš Divíšek a Radek Matějovský). A to ještě odešel Adam Šaffer. Minulý týden jsme hráli s Plzní v Edenu. Do té haly jsem se vrátil po třech a půl letech. I proto jsem se tam hodně těšil. Zápasy se Slavií budou pro nás všechny určitě hodně prestižní.
V roce 2003 jste získal se Slavií titul. Pravidelně jste reprezentoval, chytal jste na mistrovství světa, byl jste draftovaný do NHL. Zdálo se, že máte parádně rozjetou kariéru. Pak se všechno trochu zvrtlo. Bylo těžké se s tím vyrovnat?
Těžko k tomu něco říct. Prožil jsem hezké i horší chvilky. Je fakt, že za poslední dvě sezony v Plzni jsem si dobře zachytal, ale výsledky mužstva nebyly. Bralo by se to úplně jinak, kdybychom se dostali do play-off a třeba i vypadli v prvním kole. Takhle je to neúspěch jak pro klub, tak pro mě.
Když se dnes ohlédnete, dalo se něco udělat jinak?
Myslím, že dělám pořád všechno stejně. Je to o štěstí, je to o mužstvu. Hokej hraje třiadvacet lidí a k tomu, aby všechno fungovalo, se musí dát dohromady strašně moc věcí. Někdy jsem prostě měl štěstí, někdy smůlu.
Říkáte, že se díváte dopředu, ale přece jen. Ohlížel jste se někdy za minulými roky? Vše začalo vaším překvapivým odchodem ze Slavie...
Ale ne. K čemu by to bylo? Vždycky jsem moc dobře věděl, jak na tom jsem. Po sezoně, kterou jsem po odchodu ze Slavie dokončil v Plzni, jsem chtěl jít do Ruska. Když jsem se vracel, jsem se podle mé smlouvy ještě do Plzně vrátit nemohl, takže jsem musel dochytat sezonu ve Varech. Pak už jsem zamířil do Plzně. Chtěl jsem sem a chtěl mě i klub. Líbí se mi tu, jsem spokojený. Mám ještě na tři roky smlouvu. Doufám, že ji já i klub dodržíme. Hlavně by to konečně chtělo nějaký úspěch.
Klub získal na post dvojky Kamila Jarinu. Co na to říkáte?
V extralize ani v první lize není špatný brankář. A to, že přišel Kamil, je dobře. Člověk se může zranit poslední zápas v přípravě. A gólman je klíčová pozice. Je dobré, když jsou v klubu dva, kteří se můžou zastoupit.
Jednoho gólmana si v Plzni vychováváte: syna prezidenta klubu Tomáše Krále. Bude to váš nástupce?
No jasně (smích). Je velice šikovný. Prvním rokem patří věkem do dorostu a myslím, že když na sobě bude pracovat, tak má předpoklady někam to dotáhnout. Dobře bruslí a to je u gólmanů základ. A rozhodně to neříkám proto, že je synem šéfa. Je to prostě správnej kluk.
Prý se od vás učí i špatné návyky?
Určitě nějaké jsou. Ale to si stěžují spíš trenéři brankářů, když tam přijede na soustředění. Něco ode mě okoukává. Postavu má podobnou jako já. Není žádný veliký brankář, aby mohl něco vystávat. Musí chytat svým stylem a těžko se může – i ve věku dorostence – přeučovat. Ale rozhodně to neznamená, že bych byl jeho trenér. Bavíme se, používáme stejnou výstroj, takže diskutujeme i o tom.
Tu máte oproti minulým letům novou? Bílé betony TPS, podobné jaké má Roman Čechmánek.
Staré betony, co jsem používal, už nevyrábějí. Ale Roman Čechmánek má jiné. Ty moje jsou pro gólmany, kteří chodí hodně dolů. Musím to zaklepat, zatím jsem s nimi hodně spokojený. Zbytek už je na mě. Snad se mi na ligu povede vyladit formu. Makám na sobě poctivě.
