„Pak jsem se šel za něj pomodlit do kostela. Teď už se na nás dívá svrchu, odkud bude sledovat hokej a bude držet palce Kubovi, pro něhož byl velkým hokejovým mentorem. Bude to pro něj těžké, ale věřím, že to zvládne stejně jako druhý syn Roman a dcera Kateřina,“ říká Jenáček ve vzpomínce na svého hokejového parťáka.
Kdy jste ho poprvé zaregistroval?
Roman hrál o dvě třídy výš, ale na zápasy jsme jezdili stejným autobusem. V jednom týmu jsme se sešli v juniorce. Čeman patřil do party kluků z Podhoří kolem Petra Čajánka. Zlín je malý, znali jsme se všichni.
Prý začínal jako útočník, jak mu to šlo?
Pamatuji si ho už jen jako brankáře, ale kdykoliv se hrály vánoční nebo sranda zápasy, šel do útoku. Kolikrát si šel zahrát bago při rozbruslení. Ještě teď chodil každý týden s partou hrát hokej do nového resortu ve Lhotě u Vsetína. Na gólmana byl dobrý útočník, velký, nepříjemný, silný. Viděl hru. Měl trošku slabší bruslení, specifické jako každý gólman. Zápasy pořád prožíval. Chtěl vyhrávat. Byla s ním sranda.
Před vchody na zimních stadionech ve Vsetíně i ve Zlíně hoří svíčky za Romana Čechmánka. Ve Vsetíně se s ním rozloučí ve středečním mači se Sokolovem.
Byl robustním typem brankáře. Vyčníval už jako mládežník?
Když jsem hrál v páté třídě, ještě nebyl tak vysoký. Vytáhl se v dorostu, ale byl hubeňour s dlouhými kudrnatými vlasy, které nosil i ve Vsetíně. Tehdy na začátku devadesátek to letělo.
Býval i jako mladík tak divoký jako v další kariéře?
Jasně. Chtěl vyhrávat, byl prudší povahy. Měl to v sobě. Extrovert. Na ledě byl vidět i slyšet, zápasy výrazně ovlivňoval.
Oba jste byli doma ve Zlíně nechtění, jak to nesl?
Bylo nás takových více. Ve Vsetíně nás hrálo snad deset. Rosťa Vlach se vracel z Německa, nedomluvil se. Mira Stavjaňa, Míša Tomek, Zbyňa Mařák, Dan Vrla, Vlastík Vajdák, Ivo Pešat chytal ve Vsetíně delší dobu. Společně jsme jezdili po zápasech na pivo na Myslivnu i na diskotéky. V té době se uměli hráči bavit více než teď.
Roman Čechmánek
Měl proti Zlínu extra motivaci?
Obrovskou. Vždycky si věřil, měl velké sebevědomí, což je u gólmanů klíčové. Zlín udělal obrovskou chybu, když ho pustil. Možná by těch pět titulů udělal on, a ne Vsetín. Čeman byl při nich rozhodující.
Pak jste ve Vsetíně slavili titul, dokázal se odvázat?
Byl výborný, táhl to několik dnů, bylo to velké. Zažili jsme spoustu legrace.
Co třeba?
Tohle není přímo z oslav, ale pamatuji si to dodnes. Když jsme postupovali do extraligy, jezdívali jsme mezi zápasy play off posedět do Francovy Lhoty. Rosťa Vlach a Roman už měli tehdy lepší auta, Čeman golfa, utvořili svoji posádku. My se Stavjaňou, Vajdákem a Pešatem jezdili starou škodou tisícovku. Jednou jsme se s nimi, blázni, honili a na přejezdu jsme je přeskočili a vyskákali jsme z aut před nimi, což jsme náležitě oslavili a hecovali je. Legendární byly také páteční fotbálky v Ústí. Roman hrál pravé křídlo, Vajdák, teď ředitel brněnské nemocnice u svaté Anny, levou obranu. Čeman si to hodil kolem něj, on ho setnul a už se honili. Horst (trenér Valášek) se jen otočil a chechtal se jako my.
NHL se divila: Proč tu nebyl dřív? Hlinka má první jméno pro nebeský tým |
Dávaly se mu těžko góly i na tréninku?
Záleželo, jaká byla fáze sezony. Když si s Pešatem řekli, že nedostanou z nájezdu gól, tak ho nedostali třeba dvacetkrát po sobě, a to hráli ve Vsetíně nějací borci. Jako každý gólman neměl rád, když střela blbě vyletěla, trefila ho do helmy. Vyloženě nesnášel góly mezi betony. To dokázal vyjet z brány a hodit po dotyčném lapačkou, zvláště když byl mladší. Byl vznětlivý, měl svoje blikance.
Byl ho plný led. Projevoval se stejně i v kabině?
Byl hodně slyšet. Už ve třiadvaceti patřil ve Vsetíně k hlavním postavám, vůdcům kabiny. Ke všemu se vyjadřoval, komentoval. Když se mu něco nelíbilo, nebál se mezi třetinami promluvit. Ale dokázal také pochválit.
Kdo ho dokázal uklidnit?
Ve Vsetíně byli lídři Tonda Stavjaňa, Rosťa Vlach a Jirka Dopita, který byl nad všemi. Čeman je všechny velmi respektoval. Když výměna názorů překročila nějakou mez, utnuli ji. To dnes v hokeji většinou chybí.
Zažil jste ho i jako soupeře, útočníci z něj měli respekt, že?
V jeho éře jsem ho bral jako nejlepšího gólmana v Evropě. Prokázal to pak i v NHL. Měl jedinou smůlu, že chytal v době fenomenálního Haška. Čeman byl ale hned za ním.
Poznal jste ho ve Vsetíně i jako trenéra. Jaký byl ve své druhé hokejové roli?
Nehrál jsem pod ním, těžko se mi to hodnotí. Prošel více kluby, Hodonín, Valašské Meziříčí, Slovensko, Uherské Hradiště. Do tréninku chtěl přenášet věci z NHL. Když jsem ve Vsetíně odcházel k chlapům, převzal po mně juniorku, a co jsem viděl, dělal to dobře.
Časem se zklidnil, že?
To přichází s věkem. Měl osobní problémy, i to může mít vliv. My jsme se potkávali ve Zlíně na zimáku, popovídali jsme si deset minut o hokeji, ale to není o emocích. Vím, že když hrál amatérský hokej, dokázal se pořád pěkně rozhicovat a projevit.
