V létě se potkali v Břeclavi na semináři trenérů, i za těch deset minut probírali nejen hokejová témata. „Bavili jsme o všem možném,“ smutně sklopí zrak bývalý brankář Martin Prusek, když v podcastu Z voleje vzpomíná na svého rivala a reprezentačního parťáka Romana Čechmánka, jehož náhlé úmrtí v pouhých 52 letech zasáhlo hokejové hnutí napříč kontinenty.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Naráželi na sebe v extralize, potkali se také v NHL a v národním týmu, kde o pět let starší Čechmánek byl jedničkou. „Nemohu říct, že bychom byli přímo kamarádi, ale měli jsme fajn vztah,“ povídá Prusek, jenž trpělivě v reprezentaci plnil roli druhého či třetího brankáře za silnou dvojicí Čechmánek - Hnilička. „Velká konkurence, ale to pomáhá každému hráči. Nebral jsem to zle, karty byly rozdány. Byl jsem rád, že na těch šampionátech jsem.“
A tak se Prusek může pyšnit třemi cennými kovy z mistrovství světa. Bronzové medaile z let 1997 a 1998 trumflo zlaté zápolení další rok v norském Lillehammeru. Prusek se dostal do branky třikrát na šampionátu ve Švýcarsku po fenomenálním naganském triumfu, kde Čechmánek kryl záda Haškovi. Tentokrát se však zranil a tak se dočkal nejen Hnilička. „Jsem týmový hráč. Někdo chytá, někdo musí být dvojka. On byl v nároďáku dřív a zkušenější. Nebylo lehké se tam dostat,“ říká Prusek smířeně.
Co si vybaví první při vzpomínce na Čechmánka? „Vysokou postavu a velkou výzbroj, nešlo vidět v brance místo. Na svou výšku byl neskutečně rychlý brankář,“ povídá uznale. „Roman byl víc impulzivní, nakopávaly ho některé věci v brankovišti, když ho někdo atakoval. Nebo diváci. Připomíná v tomhle Djokoviče, kterému emoce pomáhají.“
Extraligové bitvy v devadesátých letech mezi nabušeným Vsetínem s emotivním Čemanem v kase a Vítkovicemi lákaly i na souboje dvou brankářských osobností. Prusek dělal, co mohl, aby se protějškovi na druhé straně kluziště vyrovnal.
NHL se divila: Proč tu nebyl dřív? Hlinka má první jméno pro nebeský tým |
V roce 1997 došel jejich souboj až do finále, zastavit vsetínský kolos však nešlo. „Byly to vždycky vypjaté zápasy. Měli jsme ve Vítkovicích skvělé mužstvo, ty zápasy měly všechno, skvělou diváckou kulisu. Vsetín se dal porazit, ne porážet. To byla dynastie,“ kývne Prusek.
Viděl, jak s vítězstvími statný Čechmánek v brance ještě roste. „Silná hlava byla jeho přednost. Jak vyhrávali tituly, věděl, že je výborný. Když něco třeba nešlo, netrápil se tím.“
Trpkou porážku mu oplatil v zámoří v semifinále konference Stanley Cupu, i když Prusek tomu přihlížel jen ze střídačky Ottawy, kteří vyšoupli z cesty silnou Philadelphii s Čechmánkem v bráně 4:2 na zápasy. „Ve File zanechal velkou stopu. Klobouk dolů, jak to tam Romanovi šlo a co si tam udělal za jméno,“ oceňuje Prusek, jenž se po brankářské kariéře stal trenérem gólmanů.
Nejlepší gólman Evropy, vyhrával i jako útočník. Jenáček vzpomíná na Čechmánka |
Dostál může být jednička v NHL
Působil u seniorské české reprezentace i mládežnické a nyní cepuje brankáře v Olomouci. „V Česku to děláme dobře s gólmany, jsou v NHL, práce funguje. Základy jsou dané po celém světě. Česká škola není jiná.“
Prusek může srovnávat, kromě čtyř roků v zámoří chytal také v KHL za velké kluby - Petrohrad, Spartak Moskva a Rigu. Když má zmínit nastupující brankářskou generaci, vypíchne Lukáše Dostála z Anaheimu, jehož měl v reprezentační osmnáctce. „Perfektně čte hru, nedělá zbytečné pohyby, vypadá velmi klidně, nepotřebuje tam lítat. Mohl by to dotáhnout na jedničku v mužstvu NHL.“
Český kliďas předčil Bedarda. Na ledě mě nic nerozhodí, ví gólman oceněný NHL |
O šanci prorazit do nejslavnější ligy světa se na farmě organizace Seattle Kraken pere i Aleš Stezka, kterého trénoval ve Vítkovicích. „Je případ jako já. Musí ukázat, že udělali dobrý krok, že ho podepsali, ale konkurence je velká.“
Slova uznání má také pro Petra Čecha, legendárního fotbalového brankáře, jenž si po konci kariéry plní sen v hokejové brance, nyní dokonce v Belfastu v elitní britské lize. „Když byl před lety ještě s fotbalovým nároďákem v Ostravě, šel se podívat na náš trénink a sedl si za branku na tribunu, díval se na brankáře. Už v té době ho to hodně bavilo,“ vybaví si Prusek. „Viděl jsem, jaké má pohyby, takhle přejít z fotbalu na hokej, to klobouk dolů.“
