„Našli jsme ho na vesnici mezi Zlámanou Lhotou a Vsetínem,“ vtipkoval generální manažer klubu Robert Kysela. „Tahal pluh jak Přemysl Oráč a tak hezky ho držel, že jsme si říkali, že by místo toho mohl držet hokejku. Americký příběh.“
A vygradoval v play-off. Po čtvrtfinále ze sestavy vypadl. Když se zranili Kubát s Gulou, naskočil do 7. finále v Třinci. „Tím se mi splnilo přání. Bomba! Neuvěřitelné. Neskutečný pocit. Nepopsatelný,“ chrlil superlativy 25letý student stavařiny.
Bez okolků přiznává, že kdyby ho finále minulo, nejspíš by se mu slavilo jinak. „To by se asi nedalo srovnávat,“ nezapírá. „Tři týdny jsem byl mimo, bylo těžké se na kluky jen dívat. Jsem neskutečně šťastný, že jsem mohl být na ledě a užít si atmosféru sedmého finále.“
Velkolepé oslavy ho nadchly, srdeční litvínovští fanoušci až dojali. „Říct mi někdo v září, že budu stát na pódiu s pohárem, asi bych ho poslal k Chocholouškovi,“ pousmál se Štindl. „Když jsem nastoupil v prvním zápase play-off proti Pardubicím, běžela mi po těle husí kůže, jak lidi buráceli. Pak jsme jeli k soupeři a v Pardubicích to bylo ze strany domácích příznivců o ničem.“
Co pomohlo k titulu? „Skvělí trenéři, hráči, neskutečná parta. V kabině byla sranda. A jeden šlapal za druhého, všichni skákali do střel.“
