Nejradši by zůstal v anonymitě, ale jeho jméno zaznělo i na pódiu, on sám na něm dokonce stál a nakonec k rozhovoru svolil.
Jak vás napadlo zaplatit let?
Když někomu fandíte 47 let a vidíte, že možná dalších dvacet se titul nemusí podařit, tak to uděláte. Po pátém finále jsem si zjistil kontakt na pana Kyselu (generální manažer Vervy). Řekl jsem mu, že pokud dojde k sedmému zápasu, zaplatím letadlo do Třince. A to je všechno.
Proč jste si Litvínov oblíbil?
Díky Ivanu Hlinkovi, protože jsem cítil, že je pan Hokejista. Začalo to v roce 1968. Přitom jsem nikdy nebyl Litvínovák, ale Jihočech. Pracoval jsem kolem sportu, spíš kolem fotbalu, ale litvínovský hokej mě chytil za srdce. V malém klubu a v tvrdých a skromných podmínkách dělají velkou práci! Vychovali plno vynikajících hráčů. Vždyť třetina naganské party byli Litvínováci. To je malý důvod přát takovému klubu?
Navštívil jste někdy zápas Litvínova přímo na jeho stadionu?
Chodil jsem na něj v Budějovicích anebo v Praze; když jsem měl čas, skočil jsem na Spartu. V Litvínově jsem nikdy nebyl, ale to přece není důležité. Důležité je, že hokejem žije celé město, že je to velká rodina a všechno hodně od srdce. To se u nás v českém sportu, zvlášť ve fotbale nebo hokeji, moc nevidí.
Klub prozradil, že celá cesta do Třince vyšla na 300 tisíc korun. Co na to vaše manželka?
Podnikám, sport financuji běžně. Jeden rok jsem prováděl restrukturalizaci a fakticky jsem vlastnil fotbalové České Budějovice, to bylo v ligové sezoně 2003/04. Moje paní se mnou má trpělivost. U nás doma se neříká Litvínov, ale Litvínoveček.
Jak jste si užil oslavy?
Nejdřív jsem přijel na zimák, potkal jsem Jirku Šlégra. Pozdravil jsem se s ním, řekl jsem, že jsem ten a ten, a oni mě vzali do kabiny. Což byl pro mě největší a nejsilnější zážitek; když jsem stadion a šatnu viděl, musel jsem hluboko smeknout. Vážně skromné podmínky! Pak jsem s mužstvem jel autobusem na náměstí.
Litvínov sedmé finále rozhodl v závěru, možná díky letu ty síly měl.
Šlo o malinký kamíneček na dlouhé cestě. Litvínov je jeden ze tří z klubů, které nikdy z ligy nesestoupily, ale taky ten, co ještě neměl titul. Kdyby to nevyšlo teď, tvořila by se podobná parta dvacet let. Hübl, Ručinský, Hanzl, Trávníček, kluci vzadu a Francík. Sešlo se to skvěle, nepřišel žádný pokles. Třinec měl velké mužstvo, skoupil drahé hráče v celé republice. Ale tady je osmdesát procent místních, to se skoro nikde nevidí.
