Při prvním gólu hostů trefil při rozehrávce Hrňu, od nějž se kotouč odrazil do sítě. „Moje obrovská chyba v našem oslabení. Rozhodl jsem se, že nahozený puk budu hrát. Když pak byl ten hráč u mě blízko, nedokázal jsem už své rozhodnutí zastavit,“ líčil.
Vyčítal si i vítězný gól Třince od modré čáry, další zvláštní, jak ho nazval. „Puk jsem cítil v lapačce, ale najednou jsem věděl, že je zle. Všichni totiž koukali za mě a nepískalo se. A já pak už jen viděl kotouč, jak přechází čáru. Asi jsem si ho tam nějak hodil,“ štvalo ho.
Zvlášť když se zrovna vrátil po zdravotní pauze. „Zranění pominulo, teď už nemá smysl komentovat, co mi bylo. Určitě není po 14 dnech lehké skočit do utkání prvního s druhým. Ale já se ohromně těšil, měl jsem velkou chuť do hokeje a mrzí mě, že se mi to moc nepovedlo,“ nepřestával se obviňovat. „Já jsem na ledě, abych chyby napravoval, a ne abych vyráběl takové šílenosti.“
Aspoň má motivaci pro příště. „Špatný hokej to nebyl, oba týmy jsou po právu na vrcholu, akorát my z Litvínova jdeme domů smutní. Co se stalo, stalo se, zpátky to nevezmu. Je jen na mě, abych to příští zápas napravil.“
