"Byly to šťastnější góly. Jednou jsem tam puk dopíchl po mele před brankou. Podruhé šli obránci vystřídat a nechali mě tam. Jel jsem sám na branku. Mířil jsem na lapačku do horního rohu, ale trefil to mezi nohy. Štěstí," líčil devětadvacetiletý hokejista po svém druhém utkání za Kladno.
Přitom před několika týdny jen trénoval a pak hrál druhou ligu. Loni na jaře totiž sestoupil s Ústím z extraligy. Klub mu podle smlouvy mohl sáhnout na plat. Mrázek na to však nepřistoupil a tudíž nehrál.
"Snížení platu o sedmdesát procent nepřicházelo v úvahu. Byl jsem rozhodnutý, že bych do konce sezony nehrál. Zaplaťpánbůh to dopadlo takhle."
Za menší část platu tedy trénoval s Jindřichovým Hradcem, pak za něj odehrál pět utkání. Už to vypadalo, že sezonu dokončí ve Vrchlabí, ovšem Ústí jej pustilo na hostování do Kladna. "V extraligu už jsem ani nedoufal, jsem Kladnu vděčný."
V Kladně zažil skvělé časy, na jaře 2005 si s týmem zahrál sedmizápasové čtvrtfinále play-off s Pardubicemi. "Přišel jsem do známého prostředí, plno kluků tu zůstalo. Parta je tu výborná, kladenský zimák mi vyhovuje."
Mrázek však musel rychle přivyknout kvalitnější soutěži. "Změna je obrovská. Oproti druhé lize je rozdíl jak v hráčské kvalitě, tak v rychlosti. Tam je na všechno daleko víc času, člověk se může rozhlédnout. V extralize se musí hrát na jeden dotek. Je v ní daleko víc kontaktu," popisuje.
Zápasové tempo mu chybělo, vždyť kus sezony jen protrénoval. Chodil do posilovny, na spinning, odpoledne na led. "Snažil jsem se být v klidu, hodně mě podpořila rodina. Zvládl jsem to jak po psychické, tak po fyzické stránce." Možná dokonce bude mít výhodu, vždyť jeho spoluhráči už mají v nohou tři čtvrtiny sezony. "Já jsem čerstvý, mohlo by se to ukázat."
