Co jste si říkali, když jste už ve 2. minutě doma prohrávali?
Že máme ještě skoro celý zápas, abychom s tím něco udělali. Jenže přišla další střela a druhý gól do naší klece. Na tři ze čtyř úvodních branek jsme soupeři sami nahráli, to je pak těžké.
První třetinu jste prohráli 0:4. Pak už jste rezignovali?
To ne. O přestávce jsme si říkali, že když dáme dva góly, mohli bychom to ještě zkorigovat. Ale trápení pokračovalo. Nakonec jsme chtěli utkání aspoň důstojně dohrát a dát nějaký gól, ale ani to se nám nepodařilo.
Na Slavii jste se přitom ve 2. kole chytili - vyhráli jste 3:1.
To je fakt. Ta výhra byla pro hodně lidí asi překvapivá a dá se říct, že nás nakopla. Začali jsme pak střídavě vyhrávat. Dařilo se nám.
Jak je možné, že se tým takhle sesypal?
Nevím. Slavii jsme to sami ulehčili. Dostali jsme zbytečný první gól. Brankáře asi rozhodilo, jak mu v první minutě protihráč vypíchl puk a málem z toho byl gól. Slavia si pak dovolila věci, které by jindy nezkoušela.
Co vaše zranění? Už jste stoprocentně fit?
Je paradox, že jsem se zranil právě v přípravném zápase na Slavii - při srážce mi prasklo pouzdro ramenního klubu. Dva měsíce jsem pak měl v rameni dráty. Jsou to necelé dva týdny, co mi je vytáhli. Naplno trénuju teprve týden.
Nechybí vám fyzička?
Ani ne. I se zraněním jsem mohl bruslit i běhat, jen jsem nemohl dělat nic s rukou. Kondici jsem si docela udržoval. Teď musím hlavně posílit dlouho nepoužívanou ruku.
Dokážete do pátku, kdy hrajete v Českých Budějovicích, na potupnou domácí prohru zapomenout?
Musíme se o to snažit. Hlavně je potřeba vrátit se k poctivému hokeji. Hrát zodpovědně zezadu, jednoduše a nevymýšlet žádné superakce. V Budějovicích by to chtělo co nejdéle držet nerozhodný stav a z brejku dát nějaký gól.
