Robertu Kántorovi je dvacet dva let, měří sto osmdesát centimetrů a váží osmdesát osm kilogramů. Obránce jak má být. Kromě tvrdosti při bránění je jeho velkou zbraní ohromná rána. Proto jej trenéři často využívají při přesilovkách. V havířovském dresu dosud vstřelil dva góly a připsal si jednu asistenci.
iDNES: Jak jste vnímal přestup z nabitého Třince do Havířova, který byl a pořád je na posledním místě v extralize?
Kántor: Neodcházel jsem v dobrém, protože všechno se událo beze mě. Už to ale nechci komentovat, protože hokej je prostě takový a hráči se stěhují. Jsem alespoň rád, že jsem neskončil někde v první lize a můžu hrát nejvyšší soutěž.
iDNES: Je podle vás šance se z Havířova opět vrátit do reprezentace?
Kántor: Vypadnul jsem z ní kvůli dvěma nepříjemným zraněním. Nejdřív jsem byl na operaci s ramenem a potom se slepým střevem. Teď už jsem zase stoprocentně v pořádku, takže pro návrat budu dělat maximum. Nezáleží ovšem jenom na mě, uvidím jestli mě trenéři budou chtít.
iDNES: Co je třeba v Havířově zlepšit, aby se odpoutal z posledního místa?
Kántor: Musíme proměňovat víc šancí. Kluci si je dokáží vypracovat, ale góly moc nedávají. To už není smůla, až je z toho smutno. Věřím, že se zvedneme a dokážeme, že patříme nahoru.
Dostáváte hodně branek buď v úvodu zápasu nebo bezprostředně poté, co se vám podaří skórovat... Špatný začátek jako by už byl naší tradicí a na rychlé soupeřovy góly jsme také nedoplatili poprvé. Je to špatné, musíme se na to zaměřit.
iDNES: Do kdy máte v Havířově smlouvu?
Kántor: Do konce dubna roku 2000. I proto teď musím hrát co nejlépe, abych bojoval o nový kontrakt.
