Na tuto příležitost čekali dlouhých dvanáct let. Celou tu dobu o ni – minimálně v mediálních výstupech – usilovali. A když konečně přišla... zastihla je dost v nedbalkách. Když před rokem jihlavští hokejisté vybojovali vytoužený návrat do extraligy, kterou opustili v roce 2005, málokdo by si dovolil tvrdit, že je Dukla na posun o ligu výš po všech stranách připravená.
Ten zdánlivě očekávaný a vyhlížený krok byl najednou obrovský. Přesto se musí uznat, že vedení i majitel kdysi slavného klubu, kterým je město Jihlava, se společně snažili se situací vypořádat.
Jeden bod měl cenu zlata
Nechybělo mnoho a hlavní cíl sezony, kterým byla záchrana, se mohl nakonec skutečně povést. Minimálně pro letošek. „Hrozně mě mrzí a bolí, jak to dopadlo. Přesto nemůžu být negativní a kritizovat – kromě jednoho bodu vidím všechny ostatní aspekty pozitivně,“ říká jednatel jihlavského klubu Bedřich Ščerban.
„Rozhodlo blbých čtrnáct dní nějakého herního výpadku a jeden bod, který jsme během té doby potřebovali udělat navíc. To nás stojí extraligu,“ lituje.
Vraťme se ale na začátek. V pátek 21. dubna 2017 jihlavští hokejisté sice podlehli v předposledním kole loňské baráže o extraligu na vlastním ledě Karlovým Varům 2:3 v prodloužení, bod získaný za remízu po šedesáti minutách však měl pro Duklu cenu zlata.
Dvanáctinásobný mistr československé ligy se díky němu s definitivní platností vrátil do nejvyšší soutěže. Tedy tam, kam podle vlastních slov patří. „Před nedávnou dobou nikdo nevěřil, že jsme schopní Duklu postavit na nohy tak, aby se vrátila do extraligy. My jsme prokázali, že to dokážeme,“ vzpomíná Ščerban.
„Pak zase přišly hlášky, že nedokážeme v extralize hrát důstojnou roli,“ vzpomíná Ščerban. „Odehráli jsme 70 zápasů a opravdu chyběl jediný bod, který rozhodl o tom, že sestoupíme zpátky do první ligy. To je po tak dlouhé sezoně tak marginální rozdíl, že menší už snad ani být nemůže,“ lituje.
„Myslím však, že i tak se jedná o úspěch. Speciálně v kontextu ekonomických podmínek, které v Jihlavě máme.“
Legendární stánek čeká na rekonstrukci už dvacet let
Jaká je tedy situace Dukly po stránce finanční a vlastního zázemí? Upřímně řečeno, mizerná. Klub, který by se rád pohyboval mezi českou elitou, nemá odpovídající rozpočet ani stadion. „Ani na svazu nevěřili, že dokážeme připravit zázemí stadionu tak, abychom prošli licenčním řízením,“ prozradil Ščerban.
Horácký zimní stadion, který byl postaven v roce 1955 a zastřešen v roce 1967, je sice legendárním stánkem, ve kterém se proháněli už bratři Jaroslav a Jiří Holíkové, útočníci Jan Klapáč a Jan Hrbatý nebo obránce Jan Suchý, nejlepší léta však už má dávno za sebou.
O rekonstrukci se přitom mluví posledních dvacet let. Jenže... spíše mluví, než koná. Kromě zdánlivě nekonečné řady plánů, projektů a vizí se nic zásadního neudělalo.
„Město si před postupem do extraligy vzalo na starost přípravu stadionu. A ani zde, myslím si, jsme nezklamali. Dokázali jsme Horácký zimní stadion připravit tak, aby tady extraligové týmy měly důstojné zázemí,“ tvrdí Ščerban.
Kromě haly však Dukla potřebovala vyřešit to nejdůležitější – finance. „Když jsme hráli WSM Ligu a postupovali jsme, měli jsme rozpočet 9 milionů. Na extraligovou sezonu se nám to podařilo více než zdvojnásobit. Rozpočet na základní odměny hráčů byl 19 milionů,“ uvedl Ščerban. „Se sponzory se mi vyjednávalo mnohem lépe než ve WSM Lize. Zdvojnásobit rozpočet během léta není špatný výsledek.“
Ale! „Že to bylo stále málo a potřebujeme víc, to je mi jasné,“ uznal Ščerban. „Skládali jsme tým se suverénně nejmenším rozpočtem v extralize.“
A co hůř, tvorba kádru začala později, než by Dukla potřebovala. „Na trh jsme vstupovali v době, kdy už byl značně přebrán. A spousta kontraktů byla dohodnutá,“ připomíná Ščerban, že kvůli účasti v baráži a nejistotě, kterou soutěž bude vlastně hrát, Jihlava mohla jednat až se zpožděním proti ostatním. „Museli jsme vybírat z hráčů, o které jinde neměli zájem. Nicméně se nám podařilo dát dohromady tým, který měl srdce, měl výkonnost.“
Bezradný nováček nebyl, vyšlápl si i na mistra
Bojovný nováček z Vysočiny tentokrát ani náhodou nepřipomínal bezradný tým, který v sezoně 2004/05 čekal v nejvyšší soutěži na vítězství 23 zápasů a v konečné tabulce na předposledního ztratil propastných 22 bodů!
Ne, Dukla tentokrát příjemně překvapovala. Dokázala porazit i úřadujícího mistra a pozdějšího vítěze soutěže – brněnskou Kometu, nebo ekonomicky silné kluby: pražskou Spartu, Chomutov či Třinec.
V tabulce po základní části i následném play out nebyli svěřenci kouče Petra Vlka poslední. V obou případech pod sebe Dukla dostala Litvínov. Tedy soupeře, který ji nakonec společně s postupujícími Karlovými Vary o extraligu připravil.
Jihlavští fanoušci mají důvod smutnit, znovu padají „do pralesa“ WSM Ligy, kterého se přáli zbavit.
„Pokud ale někdo někdy říkal, že doba hokeje v Jihlavě je pryč, tak si myslím, že extraligová sezona prokázala, jak je hokej spjat s městem Jihlava a jak veliký zájem tady o něj je,“ těší Ščerbana.
