Naposledy v Pardubicích hrál v roce 1990, kdy pomáhal v baráži udržet Teslu v první lize. Do země tisíce jezer odcházel ve třiceti letech a měl na svém kontě dva mistrovské tituly s Pardubicemi v letech 1987 a 1989. Ve své úvodní finské sezoně se stal hráčem týmu SaiPa Lappeenranta a vůbec netušil, jak úspěšné období má před sebou.
"Zahraniční angažmá jsem bral spíše jako uzavření kariéry," říká Janecký. Ve svém úsudku se však hodně zmýlil. Právě ve Finsku totiž jeho kariéra začala neuvěřitelně gradovat. Po roce sáhl po expardubickém hráči Jokerit Helsinky a Janecký v jeho dresu strávil osm let. Během nich byl čtyřikrát mistrem Finska, dvakrát se podílel na vítězství v Poháru mistrů evropských zemí a stal se jednou z největších hvězd tamní ligy.
"Moje kariéra stoupla právě ve Finsku," souhlasí Janecký, "měl jsem štěstí, že se mi dařilo. V klubu toho využívali a maximálně mě nasazovali do hry. Navíc jsem hrál s dobrými hráči, jako byli Selänne, Varis, Kurri nebo Lind. Dařilo se nejen mně, ale vycházelo to všem."
Zatímco finští diváci se mohli bavit jeho excelentními kousky, pardubickým fanouškům zbyly pouze vzpomínky. Často se proto objevovaly úvahy, že by se bývalá opora mohla vrátit zpět do mateřského klubu.
"Hovořilo se o tom asi pět let, ale vždy do toho něco přišlo. Děti chodily do anglické školy, a tak jsme ve Finsku stále zůstávali," říká Janecký. Dres změnil teprve vloni, avšak pouze v rámci finské ligy. Po osmi letech opustil Jokerit a přesunul se na předměstí Helsinek do klubu Espoo Blues.
"Hned na začátku jsem však naznačil, že je to pouze na jednu sezonu. O návratu do Pardubic se rozhodlo už během loňského roku, ale všude jsem to tajil," prozrazuje hokejista. Finové sice měli o Janeckého stále zájem, ale on se rozhodl tuto kapitolu uzavřít. Přes nabídky několika českých klubů pro něho přicházela v úvahu pouze jediná varianta - návrat do Pardubic.
"Kdybych měl zase cestovat, tak jsem rovnou mohl zůstat ve Finsku," vysvětluje Janecký, "domů se vracím kvůli dětem. Deset let je dlouhá doba a děti prakticky Čechy neznají. Rozhodování bylo rychlé. Domů jsme se těšili tak, že ani nebyl čas brečet. Už se těším, že si opět zahraju český technický hokej. Budu dělat vše pro to, abych nezklamal klub, diváky ani sám sebe. A že se na mě bude hodně sázet? Na to jsem z Finska zvyklý a určitě se s tím vyrovnám," říká Janecký.
V mužstvu, z něhož kdysi odcházel, hrají v současné době už jenom Lubina s Bartou.
"Každoročně jsem však o Vánocích v Pardubicích trénoval, takže většinu hráčů znám," konstatuje Janecký. "Je mi jedno, s kým budu v útoku hrát. Mám pouze jediné přání. Nechci křídla, jaká jsem měl ve Finsku. Chci mít vedle sebe hráče, kteří mi někdy vrátí puk, když jim ho nahraju," dodává s typickým smíchem hokejista, který bude znovu rozdávat radost na pardubickém stadionu. A jak dlouho chce Otakar Janecký ještě vyjíždět na led? "Kdysi jsem žertem řekl, že budu hrát do čtyřicítky, což letos splním. Když budu zdravotně v pořádku, chci hrát co nejdéle. Na odchod ještě určitě nepomýšlím, nebudu však říkat, že chci hrát do padesáti," směje se staronová opora Pardubic.
