Jan Peterek si brzy poté, co přestal hrát, uvědomil, že mu hokejové prostředí chybí. Najednou ztratil spojení se spoluhráči, s klubem... „Takže, když jsem dostal nabídku z Třince, abych pracoval u mládeže, hned jsem kývnul,“ popsal návrat k hokeji.
K tomu se stal jednatelem prvoligového Frýdku-Místku, který je partnerským klubem Ocelářů. „To byla vize, mít nějaký tým v nižší soutěži, abychom navázali na práci s mládeží, aby junioři měli snadnější přechod do mužské kategorie,“ uvedl Peterek.
Máte už u mládeže a ve Frýdku-Místku své nástupce?
Sportovním manažerem Frýdku-Místku je hlavní trenér mužstva Jiří Juřík a v Třinci mou funkci přebírá Jozef Daňo.
Jaký byl pro vás přerod z hráče na manažera?
Zajímavý. Hráč některé věci a souvislosti nevnímá. Někdo si může myslet, že sportovní manažer jen vybere hráče, ale je kolem toho spousta práce, nejen jednání s agenty a hokejisty.
Nový post jste převzal v ne úplně klidné době. Hned řešíte případ útočníka Jiřího Polanského, který si nerozumí s trenérem Vladimírem Kýhosem.
To přišlo nečekaně, ale věřím, že to tým nijak nepoznamená, že pojedeme dál. Jirka by měl odejít na hostování do zahraničí. Jednání finišují, už je to na spadnutí.
V extralize o něj zájem nebyl?
Sám Jirka preferoval zahraničí. A jsem rád, protože aspoň se uklidní ty emoce, které kolem toho byly.
Také kvůli tomu jste se ve čtvrtek sešel s fanoušky?
Byla to jedna z věcí, které jsme s nimi řešili. Ale nebyl to ten hlavní důvod, proč jsme se setkali. Rád bych se s nimi scházel častěji, abychom je více s klubem provázali. Ale dohodli jsme se, že nic z toho, co si tam budeme povídat, nebudeme zveřejňovat, aby o tom věděli jen ti, kteří dorazí. Líbilo se mi to. Mám z toho dobrý pocit.
Jak vypadá případ Rostislava Klesly, s nímž se klub dosud nedohodl na předčasném ukončení kontraktu?
Ten jde mimo mě. To mají v rukách právníci.
Jak může manažer přispět k ideálnímu fungování mužstva?
Musí si kluky vyslechnout. Pro hráče je důležitá komunikace s trenérem a pak se sportovním manažerem. Jako bývalý hráč spoustu kluků v týmu znám, takže i ten vztah je nastavený jinak. Nemám problém s nimi promluvit. Přece jen už mám trochu odstup od kabiny, od toho dění, které každodenně zažívá trenér a celé mužstvo. Mohu přinést něco i zvenčí.
Jaké jsou vaše vztahy s bývalými spoluhráči, když jste teď jejich šéf?
Nevnímám to tak, že bych byl jejich šéf. Snažím se s nimi bavit normálně, chápat je z jejich hráčské stránky. Na druhou stranu musím hájit i zájmy klubu. Pokouším se jim popsat některé věci, které jsem dříve také nechápal anebo mě spíše ani nezajímaly.
Co třeba?
Každý chce mít co nejlepší podmínky, co nejvíce prostoru na ledě, ale je tam dvacet hráčů, přičemž všichni nemohou dostat prostor, jaký si představují. Ale je toho více, třeba i vybavení, typ hole, s jakou budou hrát. Klub má výhradního dodavatele, takže hráč musí pochopit, že nemůže používat výstroj jiné značky, s níž dříve hrával.
Není pro některé hokejisty problém změnit vybavení, na které jsou roky zvyklí?
Všechno je o hlavě. Žigmund Pálffy se vrátil z mistrovství světa dvacítek a jel na zápas do Českých Budějovic. Výstroj, na kterou byl zvyklý, mu ale nepřišla. Musel mít jiné brusle, jiné hole, všechno, a dal hattrick.
