Bratr posílá oblečení
Coffeyho slávy si však zlínský bek neužívá. Čtyři roky patří k nejlepším na svém postu v lize, je jednou z nejvýraznějších postav vedoucího mužstva extraligy. Přesto není ani zdaleka tak známý jako jeho mladší bratr Roman Hamrlík, olympijský vítěz z Nagana a obránce New York Islanders.
"Škoda, že končí Sport1, tam jsem bráchu vídával naživo," lituje Martin Hamrlík ukončení vysílání sportovního kanálu, který přenášel zápasy NHL.
Často si s bratrem volá, probírají spolu hokej a život vůbec. Zášť a závist u nich nenajdete. "Občas mu řeknu, ať mi pošle nějaké hezké oblečení pro syna. Ne, že by se tu nedalo sehnat, ale vím, co tam mají," vypráví zlínský bek.
V zámoří strávil šest let. V roce 1991 jej draftoval Hartford. I když je Martin Hamrlík postavou menší a podsaditý, i v NHL zaujala jeho tvrdá a přesná střela od modré, výborné obranné schopnosti a zároveň chuť útočit.
V zápasech si ostražitě hlídá obranné pásmo, ale neváhá obrat dotírajícího útočníka o puk, kličkou ho obejít a vydat se do útoku. Když vystřelí od modré, puk jen zasviští vzduchem. Není radno stát mu v cestě. Jenže kariéru talentovaného hráče v NHL zhatila nemoc. Hamrlík bojoval o život se zápalem mozkových blan. Měsíce strávil v nemocnici a v rehabilitačním centru.
Urputný bojovník
Do Ameriky se přesto vrátil. Čtyři roky se stále necítil úplně v pořádku. Hrál v nižších soutěžích nebo nezávislých týmech, v NHL nezkusil jediný zápas. Do formy se dostal až v poslední sezoně a v roce 1997 se vrátil domů. "Ztratil jsem tím hodně," říká smířeně.
Ve Zlíně se usadil. Léta v Americe jsou už pryč a Hamrlík se vracet nechce.
"Vím, kde mám slabiny. Na bruslení už nezapracuji tolik, abych se dostal na tak vysokou úroveň. A postava je další věc," popisuje sám sebe.
I když ho každý rok provázejí zdravotní problémy, udržuje se na špičce. Přestože do letošní sezony vstoupil s novou chrupavkou v koleni, je druhým nejproduktivnějším obráncem extraligy.
Ve zlínském týmu patří mezi nejstarší hráče. Na ledě si křikne o přihrávku, poklepe na znamení hokejkou. Ale v kabině nešéfuje. "Jsme tu pořád stejné parta. Když je třeba na něco upozornit, udělá to trenér," říká Hamrlík. "Ale kdyby chtěl zakřičet třeba Petr Čajánek, musí se mě nejdřív zeptat," usmívá se Hamrlík.
"Netoužím, nedoufám a nejsem zklamaný"
Vtipálek a pohodář, říká se o něm. Týmový hráč jako dělaný. Ve Zlíně nepostradatelná osoba, která se však v reprezentaci objevila jen jednou. Před dvěma lety přesvědčil Hamrlík trenéry a odjel na Karjala Cup ve Finsku. V jeho reprezentační statistice už dlouho zůstávají tři zápasy a poznámka druhý nejtrestanější hráč turnaje.
Stále se mu daří, ale nepočítá s tím, že by za národní tým ještě někdy hrál. Reprezentace a poměry v ní zlínského beka nijak nenadchly a svůj názor vyjádřil prostřednictvím tisku. Prohlásil tehdy, že se do národního týmu dostanou jen oblíbenci jako Vykoukal a Libor Procházka, ať hrají jakkoli. "Jenom brečí do novin," odvětil mu tehdy přes média obránce Jiří Vykoukal.
"Jen se na to podívejte. Někteří hráči se vrátili a už jsou tam zase. Za zásluhy a za jméno," stojí si za svým názorem Hamrlík i dnes.
Nikdy s reprezentačními trenéry nemluvil o tom, proč znovu nedostal pozvánku. Ani po ní netouží.
"To už mám uzavřené. Vím, že by mě nepovolali, ani kdybych měl neuvěřitelnou sezonu. Vycítili, že jsem ztratil chuť reprezentovat, a vyškrtli si mě," vypráví nejlepší obránce minulé sezony. "A tak na to nemyslím, nedoufám a pak nejsem zklamaný," říká Hamrlík.
 Martin Hamrlík na zlínském stadionu po tréninku |
