Tou první byl ovšem šroubovák! Šroubovák se začal hrát v rozhlase na zimním stadionu v Plzni téměř od jeho otevření v prosinci 1950. Je to zlidovělý název Chodouňské polky a hodně "lidový" je i slovní doprovod.
Gramofonová deska s touto skladbou byla jen v orchestrální podobě, beze slov. A tehdy si na sebe upletl bič tehdejší hlasatel na stadionu Eduard Mornštajn, známý svým zpěvem i z plzeňských kaváren. Pustil desku a sám začal zpívat. Další zápas už se stadionem neslo skandování, organizované partou fanoušků od tehdejších hodin: "My chceme šroubováka, Edo zpívej!". A Eda zpíval. Téměř 20 let.
Šroubovák však nebyl jediným oblíbeným hitem té doby. Přišly další, například "Franta Váňa!". Padesátá a šedesátá léta, doba, kdy se u nás všude a neustále propagoval Sovětský svaz, největší spojenec. Proto se i na stadionu hrála melodická skladba, v překladu Píseň frontového šoféra nebo Frontová cesta, rusky "Frontovaja". Vyjadřovala těžký život řidiče na frontě za druhé světové války.
A zase - v partě fanoušků pod hodinami se při refrénu zrodilo místo slova "Frontovaja" hlasitě skandované "Franta Váňa". Největší údiv vyvolala úprava textu v roce 1956, kdy v Plzni hrálo béčko tehdejší sborné SSSR. Tato skladba se na "zimáku" hrála až do roku 1968.
V roce 1956 se zrodil další hit, který měl na svědomí Josef Straka se svojí hudební skupinou. V Plzni a okolí se začal hrát "Cestář." Francouzká lidová píseň s českým překladem hovořila o tvrdém údělu cestáře na silnici do Prášil. V plzeňském rozhlase se hrála denně a proto se nemohla vyhnout ani zimnímu stadionu. Ochozy se neslo: "My chceme cestáře!". Právě v této sezoně se hokejistům Plzně dařilo, skončili třetí a primát měli i diváci, kterých chodilo nejvíce v republice.
Proto byl i velký zájem fanoušků o utkání se Spartou v Praze. Na stařičkou Štvanici jich přijelo několik stovek a už dlouho před začátkem bylo slyšet skandování "My chceme cestáře." Sparťanský kotel nezůstal stranou a odpovídal: "Schovejte si cestáře, Vovka vám to ukáže." Vovka bylo zdrobnělé jméno tehdejšího našeho nejlepšího hokejisty Vladimíra Zábrodského.
Plzeňská odpověď? "To zas bude velká sranda, na Zábrodského stačí Sventek Standa." A stačil! Dal jeden gól, druhý přidal Vinš. To stačilo k vítězství. Navíc Sventek spolu s celým prvním útokem Plzně Šašek - Vinš - Václav poté reprezentoval Československo na mistrovství světa v Moskvě. A Cestář, jak rychle přišel, tak rychle také odešel.
Po roce 1969 už se nehrál na stadinu ani Franta Váňa ani šroubovák. A z té doby až dodnes zůstala jediná skladba. Pochod z válečného velkofilmu Most přes řeku Kwai. Ten byl sice natočen před více než 50 lety, do našich kin však přišel o hodně později. Melodie předstihla obraz a protože neměla slova, celý zimní stadion si pískal a podupával.
I nyní ho můžete slyšet bezprostředně před nástupem na led domácích hokejistů, hned po "Modrobílé", kdy kotel fanoušků vítá své oblíbence šálami nad hlavou.
Jak může vypadat další "hymna"? Bude rychlá, úderná. A v refrénu určitě se jménem Martin Straka...
