"Byl jsem nabuzený, protože zákrokem na Spartě proti Hunkesovi - mému velkému kamarádovi - jsem týmu ublížil, tak jsem mu to chtěl vrátit. Kluci mi úžasně pomohli, povzbuzovali mě a právě to dělá ten správný tým," říkal.
Přál si být na ledě už o den dřív, jenže žádost o prominutí trestu svaz zamítl, a tak v úterý jen z dálky pozoroval třineckou prohru. A že měl narozdíl od parťáku osm dní volna? Jak říká, byl to děs.
"Viděl jsem kluky, jak prožívají postup přes Spartu. Taky jsem se v té sérii nadřel, měl jsem samozřejmě radost, ale není to takové, jako když jste na ledě, máte na sobě výstroj a přes hlavu přetažený dres. To je něco jiného."
Jak důležitý je tenhle šikula pro Třinec, ukázal ve středu několikrát. Tým sice vedl 5:0, jenže pak domácí snížili a čekal-li někdo drama, utnul ho právě Polanský, když výtečně přešel přes obránce Řezníčka, následně si položil brankáře Štůralu a zakončil.
A byl by opravdu hřích, pakliže by tenhle kousek nesoutěžil o nejlepší akci týdne. "Dvakrát předtím jsem šel jeden na jednoho, ale nevyšlo to, teď ta prohazovačka ano. Hlavně jsem rád, že to byl uklidňující gól a je mi úplně jedno, jestli bych ho dal tečí a nebo třeba nechtěně rukou."
Právě jisté polevení na konci druhé a začátku třetí třetiny považoval Polanský za největší třinecký hřích středy. A vyprávěl: "Na sportu je hezké to, že jeden den je úplně jiný než ten druhý. Proto musíme v sérii dál tvrdě pracovat."
Po zápase pak dostal coby nejlepší hráč zápasu balík plechovek s pivem a už plánoval, jak to v autobuse cestou zpět do Třince "roztočí." "Rozdám je, ale opatrně, protože v sobotu zase hrajeme. Takže nikdo nedostane víc jak dvě."
