Nejspíš by se teď proháněl na lyžích v Jeseníkách. Jenže hokejový veterán Aleš Holík je v letošním play-off žádaným artiklem. Šumperský bek nejdříve pomohl Třebíči do semifinále první ligy, od neděle se snaží o to stejné v extraligovém Zlíně v sérii s Brnem.
„Extraligové play-off je pro mě splněný sen, navíc doma,“ připomíná 36letý Holík, že s hokejem začal ve Zlíně.
Měl jste fanoušky v hledišti?
Taťka chodí na zápasy pravidelně, sestra také. Manželka přijela s dětmi na oba zápasy. Spím tady u rodičů, od maminky mám veškerý servis. (úsměv)
Užil jste si svoji premiéru v extraligovém play-off?
Ve Zlíně byla úžasná atmosféra, v Brně to nebude jiné. Měl jsem trošku nervy. Není to žádná sranda, jde o hodně. Naštěstí jsme po velmi dobrém výkonu sérii srovnali.
Play-off je ještě o level výše než základní část extraligy. Jak dlouho jste se přizpůsoboval tempu?
Hokej je rychlejší, bojovnější, hraje se více do těla. Třetinu mi to trvalo. Ale mám výborné spoluhráče, kteří mi pomáhají, a když udělám chybu, tak ji za mě napraví. Snaží se mi pomoct.
Nastupujete vedle Žižky. Byli jste v mládí spoluhráči, že?
Nevím, jestli jsme hráli v jedné obraně, ale v jednom týmu ano. Byl mladší, musel poslouchat. Také Ondra Veselý. Chodili jsme do jedné školy. Vzpomněl jsem si na to. Byly to perfektní časy. Tehdy jsme jeden rok vyhráli titul v mladším dorostu, pak jsme byli druzí. Ale už je to strašně dávno.
Už jste si připsal dvě asistence. Vypadá to, že ve vaší dvojici máte ofenzivní roli.
Když vidím, že to jde, snažím se podpořit útok. To mám v krvi, dělám to odmala.
Nevadí vám, že jste přišel jenom jako záskok?
I kdybych hrál minutu, budu rád. V Třebíči jsem dostal dost podstatnou roli v klíčových momentech, za což jim děkuji. Také tady hraji přesilovky.
A na ledě průměrně strávíte dvacet minut.
Nečekal jsem to. Ale důležité je, abychom hráli jako tým a dařilo se nám jako prvních třicet minut posledního zápasu.
Ten vám vyšel náramně. Jaká je nálada v týmu před dnešním pátým duelem v Brně?
Výborná. Jedeme si pro další bod a mečbol, v sobotu ho doma potvrdíme.
Do čtvrtého duelu jste vložili hodně úsilí. Jak rychle ubývají síly?
Odehrál jsem o trochu víc zápasů než kluci, za sebou mám čtvrtfinále v první lize. Tam je to lítavější, ale cítím se docela dobře.
Jako jediný z mužstva máte na hlavě vlasy. Půjdou dolů?
Ostříhám se, budu žít s týmem.
Hodně pamatují vaše rukavice. Jak dlouho je máte?
Jsou sedm let staré, strašně nerad měním věci. Nabízeli mi lepší, všichni se mi smějí, ale nevyměnil bych je.
Ještě zpátky do Třebíče. Nevadilo vám, že jste odešel do Zlína od rozdělané práce?
Nemohl jsem to ovlivnit. Věděl jsem o té možnosti, ale zaskočilo mě to hodně. Moc jsem s tím nepočítal. V Třebíči se mi líbilo. Fanoušci byli bezvadní, Třebíč hokejem žila. Mrzí mě, že to takhle dopadlo. Kdybychom s Horčou (brankář Zlína Horčička) zůstali, tak by se třeba radovala z postupu Třebíč, a ne Budějovice.
Série byla vyrovnaná a tohle ji strašně ovlivnilo.
Už víte, kde budete hrát příští sezonu?
Říkal jsem si, že když vydržím do 33, tak to bude super. Bude mi 37 a minulý rok jsem uvažoval o konci kariéry. Ale tohle mě nakoplo. Myslím, že hokeji mám pořád co dát. Doufám, že v Šumperku budu pokračovat.
