„Uvidíme, nechci předbíhat. Všechno se odvíjí od toho, že jsem s Chomutovem rozvázal smlouvu až v květnu a v tu dobu byly pozice všude obsazené. Takže čekám, co bude,“ říká kouč, jenž podobnou situaci ještě nezažil.
Nejste z toho už trošku nervózní?
Po uplynulé sezoně zase tak ne, protože mě docela dost vyždímala.
Psychicky?
No to určitě. A myslím, že teď budu mít ještě dva tři měsíce, než přijde nějaká nabídka, takže si odpočinu.
Tušíte, že teď není šance někde podepsat kontrakt? Že budete muset čekat, až někoho vyhodí?
Uvidíme. Není jednoduché hledat angažmá na konci července, kdy všechny kluby začínají přípravu na ledě... Ono je těžké sehnat angažmá i v polovině května. Kdyby mi to v Chomutově řekli v únoru, tak by to bylo určitě trochu jednodušší.
Koukáte po zahraničí, nebo si spíš počkáte na práci v extralize?
Čekám i na nabídku ze zahraničí. Na cokoli. Já chci dělat hokej, nechci sedět doma na zadku.
Lákalo by vás jít do Ruska, odkud jste v minulosti nabídky odmítal?
Nevím, mně to je jedno. Chci zkrátka dělat hokej. Mě zajímá hokej. V uplynulé sezoně jsem zestárnul o 55 let. Potřebuju se dostat do pohody, protože ta sezona, to bylo něco... Chci zase dělat jenom hokej a ne, abych se staral o věci okolo.
Z toho asi vyplývá, že byste chtěl být v týmu, který má sportovní ambice?
Určitě, i proto jsem skončil v Chomutově. Řekli mi, že nemají peníze a ambice na to postoupit zpátky do extraligy. Já bych tam klidně trénoval dál. Pro mě je Chomutov domov. Nastěhoval jsem se tam a zůstávám tam. Pro mě to byla docela rána. Ale abych trénoval mužstvo, které nemá ambice na návrat do extraligy hned v další sezoně? Vždyť bude postupovat přímo vítěz první ligy, nebude se hrát žádná baráž. To pro mě bylo podstatné a takhle jsme na tom byli domluvení se všema lidma v Chomutově. Pak se to všechno nějak zvrtlo.
Říká se, že máte na české poměry velké peníze a že to je problém. Že si vás může dovolit málokterý klub. Vaše reakce?
Tak já nevím. Furt se řeší, kdo má jaké peníze... To přece o tom vůbec není. Je to o tom si sednout, říct si, jak se věci mají. Nevím, tyhle řeči nechápu, protože určitě nemám největší peníze v Česku. Větší peníze než já má určitě třeba Krupp. Nerozumím tomu, proč se tohle pořád řeší. Já nemám dané, že musím dělat za nějaké velké peníze. To určitě ne. Takhle jste to nastavili vy, novináři. Vyjeli jste s tím a přitom nevíte, jaké mám smlouvy. Tohle jste rozpoutali trošku vy.
Takže je to spíš o tom, že jste začal hledat práci ve chvíli, kdy nikde nebylo místo?
Víceméně jsem se to dozvěděl pozdě. Nebo pozdě... Řekli mi to v květnu. Kdyby s tím přišli v lednu nebo v únoru, tak bych se podle toho nějak zařídil.
Přitom se mluvilo o tom, že jednáte s Kometou, Litvínovem nebo Kladnem. Byla to pravda?
Víte co: já měl normálně smlouvu v Chomutově a musím říct jednu věc - s nikým jsem nic neřešil. Vždycky s tím přišli novináři. Že někdo něco slyšel. Já měl dlouholetou smlouvu v Chomutově a opravdu jsem v něm chtěl zůstat. Pro mě byla novinka, co se v klubu stalo po sestupu. A když jsem zjistil, že klub nemá ambice na návrat, tak jsem se rozhodl skončit.
Je o vás známé, že jste hokejový workoholik. Jaké to teď bude, když nebudete mít co dělat? Bude pro vás těžké se zabavit?
Těžké to bude, ale mám rodinu a malou dceru. Takže se jim můžu víc věnovat. Ale určitě budu chtít zase trénovat, protože mě to baví. Dělat práci, která vás baví, je velká výhoda.
Dovedete si představit, že byste v hokeji dělal něco jiného než trénování? Třeba jen generálního nebo sportovního manažera by vás nelákalo?
Já ani nevím. Uvidím. Teď mě baví to trénování. Dělám ho od roku 2000 hned od konce aktivní kariéry, mám v téhle profesi něco za sebou, takže bych chtěl u ní zůstat. Ale kdyby přišla jiná nabídka, tak bych se rozmyslel. Vždycky je to o domluvě: říct si, co a jak.
Budete s novým angažmá brát ohled na rodinu?
To se uvidí, ale rodina je samozřejmě důležitá. Druhá věc ovšem je, že nic jiného než hokej dělat neumím.
