Dosud zažíval jen boje v první a druhé lize a o nejvyšší soutěži už možná ani nesnil. A přesto ho k důležitému zápasu ve Vítkovicích povolala brněnská Kometa. To ovšem není všechno: Dolníček dokonce ve svém prvním a nejspíš na dlouho také jediném zápase vstřelil gól.
"Bohužel to bylo v zápase se špatným koncem pro nás (Kometa prohrála 3:5), takže jsem si to ani nemohl užívat," přiznává Dolníček.
Šance zahrát si za Kometu pro něj přišla nečekaně. "Věděl jsem, že mám vyřízený střídavý start. Už jsem to tak měl i loni se Zlínem, ale ti si mě nevytáhli. Proto jsem na to vůbec nemyslel. A pak mi najednou v sobotu řekli, že jedu druhý den s Kometou," líčí hokejista, kterému k nové zkušenosti "pomohlo" zranění Róberta Petrovického a trest Tomáše Svobody.
A tak to v neděli přišlo. Žádný společný trénink, jen představení v kabině a rovnou do zápasu. "Byl jsem trochu nervózní, i když už mám nějaký věk. Přeci jen jsem hrál v extralize poprvé a Kometě šlo v tom zápase o hodně. Hlavně na začátku jsem se spíš bál, abych něco nepokazil," tvrdí Dolníček. "Tempo extraligy jsem ovšem zvládal v klidu."
Z první ligy totiž není zvyklý například na komerční přestávky. "Takže toho času na vydechnutí bylo víc. Navíc jsem celou druhou třetinu nenastupoval. Tu třetí jsme zase jeli na tři lajny a vabank, na únavu nebyl čas," dodává Dolníček, jehož Třebíč v pondělí hrála poslední zápas základní části s Benátkami nad Jizerou. "Dostal jsem výjimečně volno. Teď už se ale soustředím na čtvrtfinále první ligy a na Kometu nemyslím," říká.
Za svůj neobvyklý hokejový debut možná ještě dostane z kabiny Komety "vyúčtování". "Kluci po zápase o nějakém zápisném mluvili, ale v tu chvíli na to moc nebyla nálada. Všichni byli smutní z porážky," říká třebíčský útočník, který za 16 let své dospělé kariéry opustil Třebíč jen na tři sezony.
V Kometě si však cize připadat nemusel. "Je tam velká třebíčská legie. S Romanem Eratem a Leošem Čermákem jsem v podstatě vyrůstal," připomíná.
