S jakými pocity jste do Ostravy přijížděl?
Chtěl jsem vyhrát. V první třetině se nám to celkem dařilo, byli jsme aktivnější, měli jsme víc šancí, ale pak jsme dostali tři góly během dvou minut! To by se nám nemělo stávat. Pak jsme se zvedali, ale už bylo pozdě. Stál proti nám hodně zkušený soupeř.
Takže žádná nervozita nebo hecování s bývalými spoluhráči?
Hecování ani ne, ale chtěl jsem se ukázat. A nervózní jsem nebyl.
Ve druhé třetině jste měl velkou šanci, byl jste před Trvajem sám...
To jsem měl dát. Sice jsem puk pořádně neviděl, čekal jsem jej u první tyčky. I tak jsem to měl dát.
Za Zlín jste dal zatím jen jeden gól a na dva přihrál. Nečekal jste lepší bilanci?
Bodování člověku zvedá sebevědomí, ale já nejsem hlavně spokojený s tím, že dostávám hodně gólů. Štěstí, které mi přálo v minulém roce, mi teď nějak nepřeje. Na tom chci pracovat v prvé řadě, pak možná přijdou i góly a nahrávky.
Jak jste tedy v novém klubu spokojený?
Začátek nám nevyšel, ale teď už jsme se snad zvedli. Pořád je ve hře spousta bodů, musíme se prát.
Podobnou krizi měly i Vítkovice, probíral jste to s někým?
Bavil jsem se s některýma klukama. Na každý tým někdy padne krize. Na někoho v říjnu, na někoho v lednu. To se prostě stává.
Co váš starší bratr David, který před začátkem sezony přestoupil z Opavy do Trenčína?
Trenčín je první, takže je spokojený. Sem tam si telefonujeme. Týmu se daří, je v pohodě.
Slovenské občanství mu ještě nenabízí?
Ne, ne, takové zprávy zatím teda nemám.
