Po chvíli jej přijel zkontrolovat Dopita. "Nic mi ale neříkal, smál se," popisoval Erat. Sám si mohl oddechnout, vyhnul se nepříjemnému šití.
"Dostal jsem to do míst, kde nemám helmu. Byla to docela rána. Ale byla to moje vina," kálo se šestadvacetileté křídlo. "Já jsem se blbě skrčil a překazil jsem kombinaci. Byla to přihrávka až na druhou stranu. Aspoň to Jirka Dopita říkal," usmíval se Erat.
Navíc, přestože se málem v obličeji zranil, nečekané zkušenosti Erat nelitoval. "Dostat ránu od takového hráče, toho si cením," smál se.
Po utkání totiž truchlit nemusel. Sám včera patřil k hrdinům večera.
Ve třetí třetině totiž gólem srovnal na 1:1 a zajistil svému týmu prodloužení.
Jeho tým pak v prodloužení přestál šance Vítkovic a 65 vteřin před koncem udeřil, když se po trefě Zdeňka Ondřeje ujal ve čtvrtfinálové sérii vedení 1:0.
"V utkáních v play-off může rozhodnout jedna chyba," vykládal Erat. "Ale můj gól, to ani vlastně nebyla chyba Vítkovic, protože to (spoluhráč) Radek Haman výborně vybojoval v rohu," popisoval šťastný hrdina.
"Je to hodně povzbudivé vítězství, protože jsme to dokázali venku. Ve středu ale budeme hrát stejně, určitě ne nijak odvážněji," ujišťoval jinak nadšený Erat.
"Je to strašně důležité vítězství. Můžeme teď hrát v psychické pohodě, když se nám podařilo uspět na ledě soupeře," přidával znojemský forvard Juraj Štefanka, který do lednové výměny ve Vítkovicích působil.
"Ale nervózní jsem z návratu do Vítkovic nebyl, ani přemotivovaný. Nakonec rozhodla náhlá smrt. To je o jediné chybě," tvrdil Štefanka.
