"Bylo to hodně dlouhé čekání. Ono sice není neobvyklé, když má člověk během sezony delší šňůru bez gólu, ale na mě bylo po přestupu víc vidět a i já jsem od sebe čekal víc," povídal třicetiletý útočník, který zamířil přesně až na začátku druhé desítky utkání za Kometu.
A co ten stý gól? "To už snad ani není na chlubení ve třiceti letech," smál se. "Ani slavit nic nebudu, pokladník Pavel Zubíček se ale jistě přihlásí." Důležité však pro Hubáčka bylo hlavně to, že se cítil herně dobře, hru si konečně vychutnal. "Byl jsem na puku tak, jak jsem býval zvyklý ve Vítkovicích," přiznal.
Během utkání měl i další příležitosti, jak být uveden v zápise v kolonce vstřelených branek. Jenže nedal, po jedné rozčilením hodil na střídačce rukavicí. "To byla vteřinová frustrace, dostal jsem se pěkně před bránu a puk mi ujel," vysvětloval.
Postupně však získával zápas od zápasu herní jistotu a teď už by mohl mít zpět i tu střeleckou. "Tady je ten styl jednodušší při přechodu do útoku. Teď se ale hlavně musíme zachránit a pak bude v létě čas na to, abych si v tom našel to svoje, nebo se domluvil na trochu odlišném stylu do nové sezony," přemýšlí Hubáček.
Teď už se těší na přestávku. V tomto ročníku toho má plné zuby. Jen hokej a hokej a k tomu ještě přestup v rozjeté sezoně. "Když byly tři reprezentační pauzy, tak jsem byl vždycky s nároďákem, a ten přestup taky nebyl jednoduchý. Takže si odpočinu psychicky i fyzicky," těší se i na hory, kam se spoluhráči odjede už dnes
