Zatímco ledaři ve staré holešovické hale teprve zadělávají na novou hrací plochu, hokejisté Sparty finišují v útrobách arény a v přilehlé Stromovce suchou přípravu na nový ročník.
A že v něm bude co napravovat!
Po další nevalné sezoně prošlo obměnou vedení mužstva a průvan se nevyhnul ani kabině. Pražané patří v mezisezónním období k nejaktivnějším „lovcům“, poslední hvězdnou akvizicí se stal obránce Adam Polášek. Reprezentační obránce kývl po tříletém působení v Rusku na nabídku Sparty s tím, že v případě zajímavé možnosti ze zahraničí může odejít.
Jak reálná je tahle šance? Počítáte spíš s koncem ročníku, nebo je možné, že se se Spartou rozloučíte třeba už za měsíc?
To nevím, vždyť všechny ligy se budou teprve rozjíždět. Já musím mít nejdřív nějakou výkonnost, abych chtěl odejít. Těžko říct, může to přijít i za měsíc, ale to spíš bude záležet na klubech, jak rozjedou sezonu a jestli se u nich objeví nějaká panika. Já to mám teď nastavené tak, že budu startovat za Spartu, ať tady budu měsíc, nebo rok. Těším se na to fakt moc a nic jiného mě momentálně nezajímá.
Vaše poslední sezona se Spartou skončila v roce 2016 ve finále. Jak na ten ročník vzpomínáte?
Jako na ten, který mi přirostl k srdci. Už jenom tím, jakou sílu jsme měli v kabině. Člověk si po posledním zápase sezony uvědomí, že takhle pospolu už nikdy hrát nemusíme. To byl zrovna ten moment, kdy mi Sparta přirostla k srdci.
Myslel jste už tehdy na to, že se jednoho dne vrátíte?
Tak nějak jsem to měl v hlavě vždycky. Kdybych se měl vracet, tak první volba pro mě byla Sparta. Ve všem mi vždycky vyšla vstříc, na oplátku jsem se já zase nebavil s nikým jiným v extralize.
Teď jste zpět. Můžete už v něčem srovnat poměry v klubu před třemi lety a nyní?
Pro mě je na to ještě brzo. Zatím jsem se bavil jen s kluky z vedení. Tím, že jsou tam Hlína (Jaroslav Hlinka, sportovní manažer) s Toňákem (Petrem Tonem, sportovním ředitelem), nechodí se nahoru se sklopenou hlavou. Člověk může zajít, pokecat, zeptat se na cokoliv. Je to takové uvolněnější.
Před vámi přivedl klub několik zvučných posil do útoku (Marka Kvapila, Michala Řepíka, Vladimíra Růžičku), hrálo i to roli při rozhodování?
S klubem jsem se bavil ještě před tím, než byli podepsaní Řepa s Kvápou. Se mnou probíhaly rozhovory o něco déle, ale samozřejmě jsem potom slyšel na to, když jsem slyšel, kdo všechno má přijít. Jsou to kluci, kteří to potáhnou v kabině i na ledě. Je dobré je mít v týmu.
Spartu posílí Polášek. Máme silnou obranu, těší manažera Hlinku |
Vás museli Hlinka s Tonem hodně přemlouvat?
Od začátku se mě ptali, co plánuju dál a jak to se mnou vypadá. Říkal jsem „Sorry, kluci, já nevím. Mám to nějak rozehrané, byl jsem tři roky venku a chtěl bych tam pokračovat.“ A oni to všechno chápali. Nedivili se mi, říkali, že hrát v zahraničí chce každý. Ale nakonec přišli s takovou nabídkou, kterou mi vyhověli úplně, ale úplně ve všem. Vůbec v ničem mě neomezili. Je tam klauzule pro případ, že by vyšlo zahraničí, na které jsme se dohodli. Byla to nabídka, která se odmítala jen těžko.
Proč nevyšlo zahraniční angažmá?
Později už jsem nabídky částečně srovnával se Spartou. Ne, že by nějaké možnosti padly, mohl jsem odejít. Ale potom jsem to porovnával s tím, co mi nabídli tady. Líbilo se mi, co jsme si k další sezoně s vedením Sparty řekli a strašně jsem na to slyšel. Těším se na dobrý hokej, na trenéra, kterému to všechno dává smysl. Po Rusku to bude strašně velká změna.
Hrála roli i touha vrátit se domů? Tři roky už jsou nějaká doba.
Jsou, na druhou stranu u hokejisty se nepočítá s tím, že bude hrát v cizině do padesáti. Člověk se na to musí dívat i z té finanční stránky. Je ale hezké vrátit se domů, tři roky v Rusku byly znát, člověku to trochu sedne na hlavu. Nevzpomínám na to ale vůbec ve zlém.
Co vám daly tři roky v Rusku?
(zamyslí se) To je těžké. Je to zahraničí, navíc Rusko, které je v lecčem specifické. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Pak se to rozjelo a já si začal zvykat na hokej. Naštěstí jsem měl v týmu vždycky hodně vytěžovanou pozici. Herně vás to posune hodně, hokejových i životních zkušeností jsem tam nasbíral moc.
Adam Polášek (vlevo) v dresu Novosibirsku, svého prvního ruského působiště.
Co ruština? Předtím jste neuměl vůbec nic, teď už se domluvíte?
Jo! Z ruštiny jsem toho pochytil hodně, ale byli i cizinci, kteří se nenaučili vůbec nic. Pak jste v roli, kdy překládáte Švédům a Finům. Začnou na vás v tomhle ohledu spoléhat.
Ze tří působišť asi bylo pro život nejpříjemnější přímořské Soči.
Co se týče života, tak jo. To snad ani není kus Ruska, ale dovolená. Hokejově však strašně rád vzpomínám na Novosibirsk, což byla moje první zastávka. Všechno pro mě bylo tenkrát nové. To mi dalo nejvíc.
Najdeme málo rozdílnějších měst než slunné Soči na pobřeží Černého moře a Novosibirsk v srdci Sibiře.
Když jsem tam šel, nečekal jsem vůbec nic. Vyrůstal jsem totiž skromně, nejsem zvyklý na žádný velký luxus. Ale proti Novosibirsku nemůžu říct ani půl slova. Je to obrovské město se spoustou možností k vyžití. A stadiony tam jsou takové, na kterých jsme víceméně všichni vyrůstali. Starší, ale s moc hezkým zázemím. Bylo o nás dobře postaráno. Když to srovnám se Soči, tak tam to bylo naopak - město duchů, jenže stadion měli zase nový.
Život v Rusku bývá plný překvapení. Byly chvíle, kdy jste si řekl: To se může stát opravdu jenom tady?
(směje se) No, tak to se vám tam děje na denním pořádku. Nechci nic rozmazávat, ale s klukama jsme si vždycky ráno řekli, že budeme ten den pozitivní a nic nás nepřekvapí. Jenže jen co přišel trenér, už jsme museli obracet oči v sloup. A bylo to nejen na stadionu, ale i v letadle, na hotelech. Z extrému do extrému.
Nákupní horečka Sparty pokračuje. Přijde s hvězdami také úspěch? |
Trable byly i s trenéry?
No jasně, všichni byli Rusové a každý měl něco do sebe. Někdo třeba mluvil anglicky, jiný ne. Takový Sergej Zubov v Soči mi ale přišel jako Američan, protože hrál dlouho v NHL a na jeho přístupu to bylo vidět.
Stíhal jste alespoň po očku sledovat dění ve Spartě?
No jasně, z těch předchozích let tady mám spoustu kamarádů, s kterými jsem byl ve styku po celou dobu. Vždycky jsem rád přijel i během sezony nebo po ní a třeba si sednul s klukama na sedačku na kafe. Pobavili jsme se o tom, v tomhle jsem nezahálel. Když mi skončila poslední sezona, stihl jsem ještě předkolo a konec ligy.
Těšíte se zpět do extraligy?
Strašně!
Co vám z ní v Rusku chybělo?
Tak třeba řeč. Když se hraje proti Čechům, znáte všechny kluky. Hráli jste buď s nimi, nebo proti nim. Je to prostě ta vaše liga, je to o něčem jiném.
Co sparťanský trenér Uwe Krupp? Máte povědomí o jeho stylu?
Slyšel jsem na něj spoustu věcí a musím říct, že samá pozitiva. Já si na něj chci samozřejmě udělat obrázek sám, až ho příští týden poznám a sedneme si spolu. Co jsem ale zatím slyšel, nemůžu říct špatné slovo.
Koho ze současné kabiny ještě znáte?
Když si projdu šatnu v hlavě, tak samozřejmě Honzu Piskáčka, s ním jsem hrával většinou v lajně. Ten to tady ještě slavně táhne... (usmívá se) Tak doufám, že si to spolu ještě štrejchneme. Jsou tam i další stálice, jako Pecháček (Lukáš Pech) nebo Formič (Miroslav Forman).
