„Jsem na náš tým pyšný. Odehráli jsme celou Ligu mistrů perfektně. Po celou dobu jsme si drželi nějaký herní standard, soutěží jsme šli pokorně, kolo od kola. A kdyby nám někdo řekl před sezonou, že budeme až v semifinále, asi tomu věřit nebudu,“ mínil 33letý Gulaš.
Plzeň prohrála se švédskou Frölundou i v odvetě a v Lize mistrů končí |
Škoda teprve v semifinále proti dvojnásobnému vítězi klubové soutěže narazila. Předtím si připsala devět výher a jednu remízu, bere tak pomyslný bronz.
Vy jste velkým zastáncem Ligy mistrů, čím vás nejvíc nadchla?
Já myslím, že ji máte rádi i vy novináři, když jste dorazili v tolika lidech... (úsměv) Nevím, jak to vidí ostatní, ale já tu soutěž beru hodně prestižně. Některé zápasy jsou už na úrovni reprezentačního tempa. Je to skvělá zkušenost a já mám ty zápasy hrozně rád.
Věřil jste, že po porážce 3:6 v prvním duelu ve Švédsku ještě žije šance na postup?
My jsme si přáli dát rychle první gól, pak přidat třeba další, aby trošku znervózněli. Ale to se nestalo, oni mají velice zkušený tým. Není náhoda, že Ligu mistrů už Frölunda dvakrát vyhrála. A já osobně si myslím, že to vyhraje potřetí. Zaslouží si to, opravdu patří ke špičce Evropy. Pro nás to byl tvrdý oříšek, ale i tak je semifinále super úspěch.
V úvodu jste se dostali pod velký tlak, brzy inkasovali. Byli jste překvapení, jak na vás vlétli?
Měli jsme možná větší respekt, než bylo nutné. Vnímali jsme jejich kvalitu a možná nám to trošku uškodilo. Nehráli jsme to, co jsme chtěli. Po jejich prvním gólu už to bylo složité. Ale pak jsme obraz hry obrátili a troufnu si říci, že ve třetí části jsme měli trošku navrch, byly tam i nějaké tyčky. Ani v semifinále jsme neztratili svoji tvář. Musím poděkovat klukům a našim fanouškům, byla to od nich skvělá podpora a všichni jsme si to užili. Teď je třeba pracovat dál.
Je Frölunda nejlepší tým, který jste v soutěži potkali?
Určitě. Měli jsme trošku smůlu na los. Kdybychom šli na jednoho z druhé semifinálové dvojice Mnichov - Salcburk, asi bychom je potrápili daleko víc. Ale zase bychom třeba nepotkali Frölundu, takže já za sebe jsem spokojený.
Takoví hráči, jako je Joel Lundqvist, navíc do Plzně nepřijedou každý den, že?
Já mu ještě zavolám a zkusím domluvit, jestli by si v létě nechtěli dát přátelák... (smích) Tohle jsou velké persony. Trojnásobný mistr světa, kapitán nároďáku. Pro lidi, kteří se přišli podívat, je takový borec ještě bonbónek navíc. Pro nás jsou to další zkušenosti, když vidíte takového hráče, jak ve svém věku odvádí svoji práci. Klobouk dolů, dobře vím, že švédská liga není žádný med, je to v absolutní rychlosti. A on se v šestatřiceti stále drží na vrcholu a má týmu co dát.
Snažil jste se mladším spoluhráčům připomínat, že tyhle zápasy jsou pro ně velkou školou?
Od toho jsou trenéři. A hlavně to vnímali sami. Takhle se hraje špičkový, moderní hokej. V absolutní rychlosti, prostě švédská klasika. Jejich přechod do útočného pásma je fenomenální. Je vlastně jedno, kdo je útočník a kdo obránce. Naši mladí kluci viděli, jak se hraje hokej jinde a že je pořád na čem pracovat. Pro ně je to parádní zkušenost. A my jako tým můžeme být spokojení, že jsme to odpracovali dobře. Teď už se můžeme zase soustředit na extraligu.
