Možná je to až zbytečně příkré hodnocení. Na špičkovou evropskou soutěž Kovářovy dovednosti stačí královsky.
Starý? Po třicítce má minimálně pár hezkých sezon před sebou.
Jan Kovář ovládl produktivitu švýcarské hokejové ligy, napodobil Kubalíka |
Pomalý? To se s ním vleče snad celý hokejový život. „On má trochu zvláštní styl, ale nemyslím, že je pomalejší,“ přemítá jeden z reprezentačních trenérů Martin Straka. „Rychlost ale umí nahradit bojovností a především neskutečným hokejovým myšlením.“
Už je to více než deset let, kdy si právě Straka tehdy jako plzeňský majitel a kapitán tamního áčka vytáhl podsaditého centra do extraligy.
Z Kováře se stal reprezentant, šampion extraligy i Kontinentální ligy, kde pět sezon patřil mezi nejproduktivnějšího borce soutěže. První individuální trofej si vysloužil až po přesunu do Švýcarska.
V 52 startech si za Zug připsal 63 bodů (16+47). „Vážím si toho,“ poví Kovář. „Taky to ale beru s rezervou. Druhý Švéd Omark ztratil dva body, protože neměl štěstí jako já.“ Kovář vypíchne jednu z řady podivností covidové sezony. Hrát bez diváků? Z toho se stala v celém sportu norma.
Víc zaujme, že jen čtyři ze dvanácti klubů ve švýcarské lize zvládly kompletní základní část. Tabulka se neskládala z bodů, ale průměrů. Třeba Bernu chyběly čtyři duely. Kovářův konkurent Linus Omark a jeho Servette Ženeva nestihli dva mače, ač tým byl fit. Zádrhel? Jednoduše nebylo proti komu hrát. „Stalo se, že přijeli do Bielu, ale až tam se dozvěděli, že nehrají, protože soupeř jde do karantény,“ líčí Kovář.
Kluci, neblbněme. Chceme hrát
Ač se jemu covid zatím vyhýbal, karanténa padla několikrát v sezoně i na Zug. „Naštěstí máme úžasné tréninkové centrum a po nějakém čtvrtém dnu nás do něj s negativním testem pustili. Museli jsme ale trénovat a zůstat sami v místnosti,“ přibližuje Kovář.
S nezvyklými podmínkami se znamenitě vypořádal. Pravidelně střádal body a koncem března jejich sběr ještě zrychlil.
Jeho tým jako suverénní vítěz základní části od Velikonoc vyčkává na čtvrtfinálového vyzyvatele, který vzejde z nedělního duelu Davosu s Bernem.
Že by zápolení v předkole nabídlo Kovářovi ideální prostor na menší oslavu? Kdeže. „Úspěch v základní části není náš cíl, spíš bonus,“ říká český centr. Další důvod odříkání? Ani není kde slavit. „Restaurace jsou zavřené. S kluky jsme se navíc bavili, že budeme zodpovědnější. I když se nebezpečí nedá úplně vyhnout, snažíme se riziko stlačit na minimum.“
Vedení ligy zavádí tzv. dvojitou bublinu. Kromě osob z týmu se mají jednou týdně testovat i členové jejich domácností. „Testy vyhodnocují ze slin. Ráno vykloktáte a odevzdáte vzorek. Nebude problém otestovat i rodinu,“ uvažuje Kovář. Play off s Zugem načne v úterý. A zvláštnosti zdaleka nekončí. Čtvrtfinále se hraje na čtyři vítězství, další série i pauzy mezi nimi se mohou v případě potřeby zkracovat.
Švýcarští mistři totiž musí být známí nejpozději do 14. května. Jen týden poté odstartuje mistrovství světa, což může kvůli covidovým pravidlům a vstupní izolaci do neprodyšné lotyšské bubliny být až šibeniční termín. „Může se stát cokoliv a teď ani nemám žádné informace. Pokud ale budu zdravý, rád bych reprezentoval,“ vzkazuje Kovář. „Může být i výhoda, že budu v záběhu z play off.“
Je to příznivý příslib zpoza Alp, podobně schopného centra český hokej nemá. Kreativní. Zkušený. Úspěšný na vhazování, který obstojí i při oslabeních. Ví to i Pešánův asistent Straka, který v Praze dokončil s reprezentací druhý přípravný týden před MS: „Snad Honza dorazí. Vyspěl ve skvělého hokejistu, který má mentalitu vítěze.“
Úspěchy ve Švýcarsku na tahle slova dávají štempl.
