V Rusku bez pitné vody. Finsko jsme si zamilovali, říká manželka Koukala

Za Pardubice hrál hokejovou extraligu Petr Koukal více než deset let, z toho tři léta je vedl jako kapitán. Během jeho další kariéry v zahraničí ho následovala také manželka Radka s dcerou Viktorií. Po dvou letech strávených v Rusku s ním odjela do Helsinek, kde si podle ní celá rodina užívá spokojený život.

Dlouhé roky strávil Petr Koukal v dresu pardubického hokejového klubu. V extralize s ním získal celkem šest medailí, z toho tři zlaté. Ke dvěma prvenstvím dovedl tým v letech 2010 a 2012 jako kapitán. A právě v Pardubicích se potkal se svou ženou Radkou, která je původem z Chrudimi.

Radka svého muže doprovází i na angažmá v Jokeritu Helsinky. Když o něm hovoří, často používá přezdívku „Kouky“, kterou znají i pardubičtí fanoušci. Ve Finsku nyní žijí i se svou dcerou Viktorkou.

Právě v Jokeritu strávil velkou část kariéry i jiný pardubický hráč -Otakar Janecký, na kterého ve finské metropoli stále vzpomínají. Jokerit nyní hraje Kontinentální hokejovou ligu.

„Kvalitní potraviny, všude stezky pro cyklisty, dětská hřiště na každém rohu. Pro rodinný život je Finsko ideální.“

Radka Koukalová

„Helsinky jsem si zamilovala z mnoha důvodů. Potom, co jsme strávili dva roky v ruském Nižněkamsku, je to opravdu neuvěřitelný rozdíl,“ říká Radka Koukalová.

Život ve finském hlavním městě jí učaroval hned z několika důvodů. „Spousta lidí mi říkala, že Skandinávie je skvělá pro rodinu a rodinný život, že tam není žádný stres ani spěch - a měli pravdu,“ vypráví.

Do Helsinek přiletěla koncem srpna, od té doby byla v České republice pouze na deset dní. „První věc, která mě dostala, je zdejší životní úroveň - kvalitní potraviny, všude stezky pro cyklisty a běžce, dětská hřiště na každém rohu. Není tady přelidněno, všichni jsou děsně klidní, vstřícní - na můj vkus až zpomalení,“ vypráví o svých začátcích v Helsinkách Radka Koukalová.

Obdivuje i místní přírodu, která je opravdu jedinečná. „Je nepopsatelná, všude jezera, moře, skály. To za plotem našeho domu ani v okolí Pardubic bohužel nenajdu,“ pokračuje Koukalová.

Atmosféra hlavního města země tisíce jezer ji uchvátila natolik, že v jednu chvíli přemýšlela, že tam zůstane. „Měla jsem i myšlenky na to, že bychom prodali náš dům v Čechách a zůstali tady, ale Kouky mi řekl, že jsem se zbláznila,“ směje se Radka Koukalová. Ve Finsku jí chybí zejména rodina a přátelé. Ti ale rodinu pravidelně navštěvují.

Ve Finsku se Radka Koukalová učí také anglicky - a to poněkud netradičně. „Doučuje mě kamarádka, která je angličtinářka, přes skype. Učila jsem se deset let němčinu a loni jsem chodila půl roku na ruštinu, takže s řečí docela válčím. Ve městě, ve školce nebo v obchodech problém nemám, ale abych si s holkama na hokeji pokecala tak, jako s těmi českými o všem, tak to se budu ještě muset hodně učit. Holky jsou trpělivé, a když nerozumím, řeknou mi to jednoduše a hned to jde líp,“ vypráví manželka reprezentanta.

Na finštinu se ale necítí. „To je pro mě jazyk, který se snad nedá ani naučit, takže bych se do ní nikdy nepouštěla,“ říká.

Svého muže a celý klub chodí podporovat na každý domácí zápas, a to i s dcerou Viktorkou. „Hokej baví mě i jí a hlavně chodíme podporovat tatínka. Aréna a atmosféra v ní, zejména když se hraje proti Petrohradu, je fantastická. Zázemí by se dalo srovnat s Pardubicemi,“ říká Koukalová.

V hale Jokeritu Helsinky se stále vzpomíná na Otakara Janeckého

Místní zde navíc ještě vzpomínají na Otakara Janeckého, pardubickou hokejovou legendu. Ten zde strávil podstatnou část své kariéry a zaznamenal s týmem mnoho úspěchů. Za osm sezon v týmu z hlavního města Finska byl hned u čtyř oslav mistrovského titulu. S Jokeritem dvakrát zvítězil i v Poháru mistrů evropských zemí, a to v sezonách 1994/95 a 1995/96. „Na Otakara Janeckého tady všichni vzpomínají jako na legendu, vzpomínky na něj visí všude po aréně na zdech a jeho dres je i u stropu,“ připomíná výraznou pardubickou stopu v klubu Koukalová.

Nadšení finskou metropolí je o to větší, že předchozí dvě sezony strávil Petr Koukal v Něftěchimiku Nižněkamsk. Ruské město plné chemických továren rodině k srdci nepřirostlo. „Když hrál Petr v Nižněkamsku, bylo to náročnější. Na víza se čekalo třeba i dva měsíce, přestupování a čekání mezi vnitrostátními lety bylo někdy nekonečné. Proto jsem byla třeba v Rusku měsíc a půl a pak zase měsíc v Česku, protože se nedalo létat jen tak na otočku domů,“ vypráví Koukalová.

„Rusko jsme brali jako práci. Člověk si zvykne na všechno.“

To ale nebyl ten největší problém. Rodině nechybělo jen pohodlí, ale také pitná voda a kvalitní péče. „Člověk se bál onemocnět, aby nemusel v Nižněkamsku shánět nějaké pochybné doktory, voda nebyla pitná. Nosili jsme ji v pětilitrových barelech,“ vzpomíná.

Petr a Radka Koukalovi

Bývalý kapitán pardubického týmu Petr Koukal, který své mužstvo dovedl v letech 2010 a 2012 ke dvěma titulům, poznal svou manželku Radku v Pardubicích.

V roce 2010, kdy se stal útočník s přezdívkou Kouky i mistrem světa, se jim narodila dcera Viktorie. Zázemí má rodina v domě v Srchu u Pardubic, i když Petr pochází ze Žďáru nad Sázavou, kde s hokejem začínal. Od roku 2012 tráví hodně času v zahraničí.

Petr, který se narodil 16. srpna 1982, totiž až do loňského jara hrál KHL za Neftěchimik Nižněkamsk. Tehdy za ním manželka Radka s dcerou spíše jen dojížděly.

Nyní jsou všichni v Helsinkách, kde reprezentační centr hraje za tamní Jokerit.

Bratr úspěšného klasického lyžaře Martina přišel do Pardubic v dorosteneckém věku. Poprvé hrál extraligu dospělých v ročníku 2001/2002. Od té doby patřil k oporám týmu.

V letech 2003 a 2007 tak bral s Pardubicemi stříbrné medaile, v roce 2005 pak slavil svůj první titul.

Nižněkamsk je městem postaveným zejména pro zaměstnance chemické továrny, což mu na kráse nepřidalo. „Člověk si zvykl a byl nakonec rád, že jsme jako rodina pohromadě. Věděli jsme, že to není napořád, je to prostě práce. Dokonce když jsme se měli rozloučit a klub oznámil, že už Koukyho příští sezonu nebude potřebovat, tak jsme si říkali a smáli se, že nám to Rusko bude snad i chybět,“ pokračuje Radka.

Výhled z paneláku v Nižněkamsku nyní nahradil pohled na moře, bytu nechybí ani balkon a pokoj pro hosty. „Volný čas trávíme podle počasí. Když je pochmurno, tak chodíme s Viktorkou do obrovského zábavního centra pro děti nebo rádi navštěvujeme veřejné kluziště v centru Helsinek. Jinak já ráda cestuji, tak s rodinou chodíme po památkách, ostrovech, zoo, byli jsme i v městečku Porvoo, které je zapsané na seznam Unesco, a nebo jen tak do přírody,“ vypráví Radka Koukalová. Na delší cestování po Finsku není čas - a to zejména kvůli rozjeté hokejové sezoně. „Ještě bych chtěla po sezoně zajet lodí do Talinu nebo Petrohradu, trajekty máme přímo za domem,“ plánuje Radka Koukalová.

S týmem nedávno zavítala i na Spengler Cup do Davosu, kde byla před lety i s Pardubicemi. „Bylo to takové déja vu, vrátily se mi vzpomínky na to, když jsme tam byli s Pardubicemi, bylo to fakt parádní. Jen škoda že Jokerit nevyhrál ani jeden zápas. Já s dcerou jsme chodily mezi zápasy bruslit nebo na kopec bobovat, takže jsme si to užily jako na horách,“ říká.

Petr Koukal má v týmu smlouvu do konce sezony, rodina by se ale delšímu setrvání ve Finsku rozhodně nebránila. „Helsinky se mi líbí, je to kousek domů, a tak kdokoli z rodiny a přátel může přiletět. Jednou se mi bude těžko odcházet,“ dodává Radka Koukalová.