Zbyňku, loňskou klubovou sezonu jste s Jaroslavlí zakončili neúspěšným finále KHL? Už ta finálová prohra přebolela?
Ale, jo, už je to pryč. Člověk se musí dívat dopředu.
Jak sis odpočinul? Jen doma, nebo jste byli někde s rodinou?
Byli jsme na dovolené v Turecku. Dá se říct, že to byl můj jediný trochu delší odpočinek, který jsem měl od konce sezony.
Říkal jste, že v pondělí jste byl na ledě poprvé v kompletní výstroji. Znamená to, že jste si byl zabruslit jen tak už dřív?
Ve výstroji a v zátěži to bylo opravdu poprvé. Ale byl jsem se jednou poklouzat se syny.
Dá se říct, že výstroj si už po tom jednom tréninku sedla? Všechno je v pohodě?
Nemůžu říct, že bych se hned cítil nějak dobře.
A na brusle si zvyknete rychle?
Tam je to horší, co se týká otlaků. Člověk je z léta zvyklý chodit jenom v žabkách a najednou jde do tvrdé boty. To je můj největší problém, než si nohy zvyknou. pak už je to v pohodě.
Na mistrovství světa jste platil v reprezentaci za hráče s nejvypracovanější postavou. Pořád tolik trénujete v posilovně?
Jo. Já potřebuju pro svůj hokej se cítit fyzicky stoprocentně připravený. myslím si, že na to mám výborného člověka, se kterým spolupracuju už nějakých devět deset let. Jsme i výborní kamarádi. On zná mě, já mu v tomhle hodně důvěřuju. Vlastně za to, kde dneska jsem, hodně vděčím i jemu.
Co vás teď čeká v Rusku? Předpokládám, že to bude tvrdý dril? Kde se budete připravovat? Zůstanete v Jaroslavli?
Dril to bude určitě. Přiletím tam a za nějakých čtyři pět dní zase odlétáme do Švýcarska na kondiční soustředění. Tamto bude hodně těžké. Čeká mě týden, který opravdu stojí za to. Nezbývá mi nic jiného než ten týden přežít, pak ještě testy a už to bude snad dobré.
Co vlastně obnášejí takové testy fyzické připravenosti v ruském klubu?
Jsou tam samozřejmě silové věci a hlavně běh. To je pro mě docela tragédie, protože já běhat opravdu neumím. Ale člověku to asi opravdu dává hodně.
V týmu Jaroslavle došlo k několika změnám, odešla například hvězda Jašin. Co očekáváte od příští sezony? Můžete čekat, že třeba dostanete více prostoru na ledě?
Myslím si, že tolik se zase nezmění. Kádr zůstal víceméně pohromadě. Jsou tam čtyři vyrovnané lajny a není tam rozlišeno, že by někdo hrál extrémně hodně a někdo málo. Samozřejmě tyhle situace někdy výjimečně nastanou, když jde do tuhého. Ale nemyslím si, že by odchod Alexeje Jašina mohl mít nějaký vliv na můj prostor na ledě. Na druhou stranu přišel třeba Richard Zedník, možná přijde Radek Bonk.
Na cestu do Ruska jste se vydal sám. Kdy za vámi přijede rodina?
Jo, to nevím. Ještě se uvidí. Záleží na tom, jak se domluvíme.
Ale rodina už s vámi v Jaroslavli pobývala. Jak to vaše pětiletá dvojčata zvládala? Líbí se jim tam? Zvládají to v pohodě. Kluci už nejsou tak malí, je to pro ně změna. Mají tam jiné hračky než tady doma v Ostravě. Vždycky se těší, pak se rozkoukávají, po nějaké době už chtějí zase domů. Stýská se jim po babičkách, po dědečcích i po hračkách, co mají doma.
Vraťme se zpátky k hokeji. V pondělí jste si zase po čase zatrénoval s Vítkovicemi. Připustil jste třeba byť jen na okamžik, jaké by to bylo, kdybyste zůstal?
Připustil... Když to řeknu ze svého pohledu, tak jsem momentálně moc spokojený s tím, jak to je. Vždycky jsem chtěl zkusit hrát hokej venku. A v Rusku jsem spokojený. Samozřejmě doma má člověk větší pohodu, to určitě. Ale kdybych to měl shrnout, budu se jenom opakovat: Jsem spokojený, tak jak to je teď.
Smlouvu v Jaroslavli máte ještě na tuto sezonu. Už jste řešil, co bude s vámi pak? Budete chtít zůstat nadále v Rusku, nebo byste chtěl zkusit něco jiného?
Cítím to tak, a chtěl bych to, abych pokračoval dál v Rusku.
A co česká extraliga? Měl jste vůbec čas ji sledovat?
Jasně, ten čas jsem si udělal. I když vlastně jsem sledoval především Vítkovice. A play-off jsem sledoval pozorně. Když se přiznám, věřil jsem, že Vítkovice dojdou opravdu hodně daleko.
Co jste tedy říkal vítkovickému vyřazení ve čtvrtfinále, když vaši bývalí spoluhráči vedli nad Slavií na zápasy 3:1 a přesto sérii ztratili poměrem 3:4?
To byla fakt škoda. Kádr byl opravdu výborný. A musím říct, že jsem to hlavně přál Šimonovi (Romanu Šimíčkovi). Věřil jsem, že by mohli dojít až na vrchol, vyhrát celou extraligu. Chtěl jsem, aby se Šimon dočkal odměny za všechno, co pro Vítkovice udělal, co tu odvedl.
Už jste v extralize platil za šikovného střelce a stejná pověst vás provází i v Rusku. Máte cíl, kolik branek za sezonu nastřílet?
Cíl si dávám, ale rozhodně ho neprozradím. Můžu říct jen to, že jsem ho ještě nesplnil.
I tak o vás ale stále stojí. Ovšem nároky na cizince bývají větší. Jak se s tím tlakem vyrovnáváte?
To je pravda. V Rusku je ohromný tlak, a nejen na cizince. Každý trénink, každý zápas se musí jezdit na sto procent. Konkurence je obrovská a kdo v zápase hraje dobře, ten je na ledě. To, že máte nějaké jméno, nic neznamená. Možná v jiných klubech to tak je, ale u nás ne.
Když jste odcházel, rusky jste neuměl. Teď už mluvíte plynule?
Všechno podstatné si domluvím. Ale ještě někdy se koukám do slovníku a když vidím, kolik slovíček pořád neznám, říkám si, že se to nenaučím snad nikdy. Ovšem pobavit se dokážu.
A uměl byste si představit, že byste se v Rusku usadil?
Zůstat tam žít natrvalo? Nevím. Asi ne. Vyhovuje mi, jak je to teď. Chvíli v cizině, chvíli doma. I když toho času doma by mohlo být víc.
