Soutěžní zahrady jako přehlídka splněných snů a spousty radostné práce

Ne každá zahrada je od jara do podzimu kvetoucím rájem plným barev a vůní. Každý má o její podobě jinou představu a ideály krásy máme také různé. Porovnat to můžete i na dalších příspěvcích našich čtenářů, posledních vybraných do druhého kola soutěže Naše krásná zahrada. Je v nich od každého něco.

Zahrádka mladé rodiny plodí už rok po založení na zelené louce

Zahrádka mladé rodiny, pouhý rok po založení „na zelené louce“.

Na zahrádce rodiny Soni Maškové u nového řadového domku v Králově Dvoře proběhly po nastěhování před dvěma lety jen hrubé úpravy pozemku - s pomocí bagru a tatrovky zeminy. Tehdy s jedním synkem za ruku a druhým v kočárku. V zimě pak zahrádku oplotili a čekali na loňské jaro.

Před rokem a půl pak v horní části zahrady postavili suchou zídku a pustili se ručně do trhání plevele. Chemii se chtěli vyhnout, takže vzali do ruky krumpáč, aby mohli vytahat i kořeny a v místě budoucího trávníku vybrat kameny. V létě pak zaseli trávník a začali sázet první keříky, stromky a další rostliny.

Zahrada Soni Maškové

Zahrádka je malá a úzká - široká jen 6,5 metru a dlouhá 26 metrů. A protože chtěli prostor co nejefektivněji využít, poradili se zahradní architektkou. Chtěli nejen krásnou zahradu, ale i dost prostoru pro hry dětí a současně mít co ochutnávat v průběhu celé sezony. 

Okrasná část zahrady navazuje hned na dřevěnou terasu, na kterou se vstupuje hned z obývacího pokoje. Uprostřed mírně svažité části je trávník, kde mohou děti jezdit na tatrovce i válet sudy, nicméně podél plotu jej na obou stranách lemují záhony. Tam majitelé zasadili plamének, který v létě krásně kvete a trochu cloní pohledy od sousedů i z chodníku. Dále převislý smrk,  sakuru, borovici kleč, tavolníky, brslen a ořechoplodec. Pár trvalek a pnoucí hortenzii, která se bude pnout po zídce oddělující terasu u domu od sousedů. A asijskou hrušeň nashi a převislou moruši, tu už letos všichni ochutnali.

Čtenářská anketa k 2. kolu soutěže NAŠE KRÁSNÁ ZAHRADA už ve čtvrtek 27. 9.

Z příspěvků zaslaných do soutěže jsme jich nakonec vybrali 22, nicméně desítkám dalších čtenářů patří poděkování, že se i oni chtěli o radost ze své zahrady s ostatními podělit. Z těch vybraných budete moci od 27. září do 3. října v čtenářské anketě vybírat, které si podle vás zaslouží odměnu v podobě zahradních pomocníků a nábytku pro chvíle odpočinku.

Ceny pro 2. kolo: Pět balíčků obsahujících sestavu zahradního nábytku EVA,...

Ceny pro 2. kolo: Pět výherců vybraných v čtenářské anketě obdrží balíček výrobků Fieldmann určených pro zahradu v maloobchodní hodnotě 10 879 korun a obsahující sestavu zahradního nábytku EVA, elektrickou řetězovou pilu Oregon a akumulační nůžky na trávu a keře. 

Na tuto část navazuje kus rovného trávníku s broskvoní, která už bohatě plodila. Na plotu se tu pne kiwi a roste tu i muchovník. Vešly se i tři jabloně. „A když nám tu na jaře rozkvetly vlčí máky, tak jsme chvíli ani trávu nesekali, abychom se mohli kochat tou nádherou,“ popisuje začínající zahrádkářka, jakou jim zahrádka přináší už po roce radost. Místo v této části našlo i pískoviště pro děti a měla by přibýt i zahradní chatka na nářadí a kola. 

 A nad suchou zídkou je hlavní užitková část zahrady, kde už dnes rostou borůvky a rybíz, měsíční jahody, po plotě se vine vinná réva. Letos se tu dařilo i několika keříkům rajčat.

Kompost je úplně vzadu (směrem od domu). Na vyvýšené zídce je na jedné straně jahodový záhon a nad ním vybudovali ještě vyvýšený záhon, aby se vyrovnal svažitý terén. Tam si děti letos vypěstovaly hrášek, špenát, mrkve a ředkvičky. Takže sem pravděpodobně ještě jeden vyvýšený záhon přidají.

Kolem plotu tu ještě nasázeli maliny, malinoostružiny a ostružiny a doufají, že časem vytvoří pěknou zelenou clonu kolem plotu. Zeminu jim neustále vylepšují kompostem a všechny záhony mulčují slámou či kůrou. „Velmi se nám to osvědčilo, zem tak rychle nevysychala,“ konstatuje mladá paní.

Malé zahrádce se tak už po roce daří rodině přinášet vše, co od ní očekávali. „Jsme rádi, že se vyplatilo obětovat loni téměř všechen volný čas práci na zahradě. Nyní si my i děti zahradu konečně užíváme,“ uzavírá maminka Soňa s tím, že se děti radují z každé ještěrky nebo ptáčka, co tu zahlédnou. Krmítko na zimu už mají připravené. A plánují vyrobit i hotel pro nejrůznější hmyz.

Zahrada není cíl, ale cesta, tvrdí nadšený milovník čarověníků

Než vše povyroste, bude zahrada Pavla Arlta chvíli vypadat jako hromada suti a kamení.

Jak to dopadne, když pořídíte pozemek se starým domem, ten zbouráte a postavíte nový, ale na stavební sutě a kamenů už nejsou finance?

Zahrada Pavla Arlta

Pavel Arlt kameny roztřídil a suť prosil, aby se vše dalo využít k vybudování vysněné zahrady plné kamenů a čarověníků. S bazénem ve svých vizích sice nepočítal, ale na přání své ženy ho do zahrady také zakomponoval.

„Nedávno mi manželka přečetla z jedné knihy, že se většina mužů chybně domnívá, že jednoho dne budou mít vše hotové. Také nevím, jestli vše dotáhnu do vysněného konce, ale vím, že mě neskutečně baví na zahradě pracovat a přemýšlet co udělám příští rok. V životě je důležité mít cíl, ale tvoří nás ta cesta, po které k tomu cíli jdeme. A je krásné po té cestě kráčet,“ konstatuje nadšený budovatel vysněné zahrady s tím, že odvahu a dost sil k nastoupení této cesty přeje naprosto každému. 

Divoká zahrada s hořci v drsných podmínkách horského klimatu

Rozlehlé zahradě okolo staré chalupy diktuje podmínky nadmořská výška 650 metrů a nevybíravé horské klima. „Všechny rostliny, které jsou zde schopné přežít, se musí vyrovnat s drsným počasím, silným větrem, mrazy a námrazou. A hlavně s tím, že sníh je schopný ležet na zemi klidně polovinu roku,“ popisuje majitelka Adéla Veselá. S tím, že za ten sníh jsou rádi, i když pod ním hnije tráva a bylinky. Zahrada je v něm jako v peřině a v místech ve stínu, kde sníh zůstává nejdéle, půda i přes velké mrazy za celou zimu téměř nepromrzá.

Horská zahrádka Adély Veselé - s vřesem

Po rocích marných snah o zachování všelijakých křehkých druhů keřů či trvalek se tu pokorně vracejí k druhům, které do této krajiny přirozeně patří a rostou v lesích a na loukách okolo. Protože tady přežijí. Proto byste tu našli  kapradiny, divoké náprstníky, lupiny, trávy, vřesy. Daří se tu trvalkám, které zimu přečkávají v zemi a na jaře nanovo obrazí, jako jsou pivoňky, srdcovky, kosatce, vrbina, udatna, krásné orlíčky. Zima je tu dlouhá a léto krásné, ale krátké. Jakmile se oteplí, vše rozkvete naráz, protože jde o všechno.

Tulipány a podobné krásné cibuloviny jsou marnost, nikdy tu dlouho nevydrží kvůli myším a myšicím. „Na podzim podhrabou těsně pod povrchem celou zahradu, aby v tunelech mohly žít celý půlrok, kdy na zemi leží sníh. Cibulky tulipánů jsou na jaře všechny sežrané,“ konstatuje paní Adéla.

Horská zahrada Adély Veselé

Zahrada nemá plot, protože majitelům je příjemné splývat s krajinou okolo a příroda jejich zahradu beztak značně určuje. „My občas posekáme trávu, občas něco vyplejeme, ale nijak mocně to tu nepřetváříme k obrazu svému. Nejsme příliš horliví zahradníci a baví nás pozorovat,“ konstatuje majitelka.

Koneckonců, s formováním zahrady jí pomáhá i srnka, která mívá v zadní části zahrady v husté lesní trávě vyležené hnízdečko. A ničí na rozdíl od myší vše, co se objeví nad zemí: výhonky jabloní, všech okrasných keřů, včetně těch trnitých, květy rozchodníků, horských chrp, netřesky, chryzantémy. Jediné, co jí nechutná, jsou tuhé rododendrony. Těm naštěstí nevadí ani mráz.

Díky výjimečně vlhkému horskému klimatu tu ani není potřeba nic zalévat. Vzduch je prosycen vůní pryskyřice, na zahradě rodina sklízí vlastní hřiby, křemenáče mezi břízami na louce, bedly mezi smrky. A roste tu řada vzácných květin. Třeba divoké orchideje vemeníky, oranžový jestřábník, vlezlý plevel pcháč různolistý, pryskyřník, „divný kopr“ koprník i krásně modré hořce tolitovité, těch tu mají před chalupou celé polštáře.

„Naše zahrada není moc vyšperkovaná, vlastně to není typická zahrada, jakou bychom se mohli chlubit. Spíš je to náš kousek krajiny. Kus louky, kus lesa s vřesem a modrými borůvkami a mnoho prostoru na hraní dětí. Zahrada volně navazuje na krajinu. Nemáme tu stříhané keříky a dokonalé záhonky trvalek, nechceme na zahradě stále pracovat. I tak si tady užíváme všechno. Lesní plody, houby, vůně, výhledy, hry, pití čaje, houpání v síti, proměny zahrady během roku,“ s radostí popisuje paní Adéla.

Pohádková Zahrada, kde žije Buddha u rybníčku Brčálníku

Zahrádka Ladislava Žáka

Ladislav Žák ze Zlína svoji zahradu buduje zhruba 30 let. Také začínal úpravou terénu, odkud nejdřív musely zmizet staré stromy a dokonce i hnojiště, a vysazováním mladých stromků, keříků a dalších okrasných rostlin.

Zahrádka Ladislava Žáka

A pustil se i do jejich tvarování, aby byl každý kousek opravdový originál podle jeho představ. Nakolik se mu to povedlo, posuďte sami.

Postupem času neodolal, aby zahradu nevylepšil i doplňky v podobě většinou vlastnoručně vyrobených dekorací. Jsou to nejrůznějších samorosty, sošky, kamenná či kovová a nabarvená zvířátka či dekorativní koule. 

V další fázi vybudoval jezírko s rybičkami a splnil si své tajné přání a zahradě i sobě dopřál sluneční hodiny. Každé ráno ho prý pohled na jeho zahrádku nabije na celý den. 

Túje, trávy, tvarované keře a kamínky místo mulče

Zahrada Petry Klímkové

Celé dětství jezdila Petra Klímková ze Vsetína k babičce s dědou, kde se pracovalo každý den na velké zahradě. A byla to spousta práce.

Zahrada Petry Klímkové

„Tehdy jsem si říkala, že až budu velká, udělám si zahradu pro relax,“ popisuje, že si dnes splnila sen a navrhla si vlastní okrasnou zahradu, na které je pro ni práce opravdu spíš relaxací. Je to sice zahrada menší, ale pro rodinu akorát.

Zastřihávat stromy a keře, sekat trávu a osazovat venkovní květináče podle ročního období je tak pro majitelku příjemný bonus. A má čas si užít při posezení na terase i pohled na tu krásu kolem.

Zahrádka se soukromou výstavou bonsají

Původně užitkovou, ale v podstatě již nevyužívanou zahradu na Slovácku, se spoustou zeleninových záhonů, brambořištěm a ovocnými stromy proměnila rodina Jany Šramotové ve své útočiště a místo plné klidu a pohody.

Zahrada Jany Šramotové na Slovácku

Klima mají na Slovácku teplé a suché, takže na zahradě mohou trávit spoustu času. Večer, když ji zavlaží, se úplně změní její klima a zahradou se vine svěží, čerstvý a vlhký vzduch. A protože v zahradě zachovali pár ovocných stromů, mají i příjemný stín a v létě vlastní třešně, meruňky i broskve. Na konci zahrady nechybí „zeleninová sekce“, kde pěstují běžnou zeleninu. A krásný trávník se vine od jednoho konce zahrady k druhému. 

Zahrada Jany Šramotové

Pohodové sezení pod zastřešenou pergolou z truhlářské dílny manžela je přímo u domu, nad ní se táhne vinná réva, která poskytuje stín i užitek. Od srpna se díky dozrávajícím hroznům zahradou line nádherná ovocná vůně.

Výrazným prvkem jsou i bonsaje, které s láskou tvaruje a opečovává pán domu. Věnuje jim prý nepředstavitelné množství času a energie a vybudoval jim i samostatné dřevěné stojany, aby měly ideální podmínky pro růst. „Naše zahrada není velká, přesto je magické, jak mění svůj vzhled podle ročních období. Venkovního prostoru si velmi vážíme a jsme za něj opravdu vděčni. Jsme tu šťastní,“ uzavírá paní Jana. 

Zahrada budovaná s přesvědčením, že květů není nikdy dost

Příběh této zahrady se začal odvíjet v roce 2000, kdy se manželé Kaslovi  přestěhovali do rodinného domu v Plzni. Brzy zjistili, že chtějí na zahradě kombinovat vše, co kvete, jak to obdivovali při svých cestách po Evropě.

Zahrada Romana Kasla - posezení pod pergolou

„Líbilo se nám, jak lze kombinovat kvetoucí stromy, keře a záhony v zahradě i s keři a květinami v nádobách. Sice to obnáší spoustu práce se zazimováním,  ale námaha za to stojí,“ vysvětlují s tím, že občas si přivezou sazenice cizokrajných rostlin i z cest a zkouší, zda se adaptují na naše podmínky.

Zahradu formovali tak, aby během celého vegetačního období postupně kvetly stromy a keře v různých částech pozemku a bylo stále na co koukat.

Zahrada manželů Kaslových

Už v lednu tu tedy rozkvétá vilín, postupně pak mj. tamaryšek, magnolie, rododendrony, kdoulovec, sakura, mandloň i čilimníky. V létě přebírají štafetu trojpuk, kalina, komule Davidova, syrské ibišky, hortenzie, růže a řada dalších. Stejné pravidlo paní domu vnesla i do květinových záhonů, kde postupně rozkvétají různé druhy cibulovin a spoustu trvalek a letniček.

Aby na zahradě mohli trávit co nejvíce času, pergolu zakryli průhlednou střechou a pod ní zavěsili výhony vistárií. Na jaře jim tak přinášejí radost girlandy modrých a růžových voňavých květů. Jako ideální místo pro relaxaci přidali i bazén, odkud se také kochají pohledem do zeleně. Další místo k odpočinku je pod vzrostlými barevnými javory.

Nezasvěcené je na místě upozornit, že zahrada takto nenaroste „sama“, pro oba partnery to obnáší nepřetržitou celoroční práci. „Na začátku roku je třeba většinu stromů a keřů ořezat a ostříhat, upravit po zimě záhony. Úpravy tvarů keřů se provádějí průběžně celý rok. Nesmí se zapomenout ani na postupné hnojení a hlídat, aby se někde neusídlily nějaké brebery. A neustále zalévat, i když jsme si na zahradě vybudovali zavlažování. A shánějte někoho na zalévání o dovolené, když se na všechny truhlíky i květináče spotřebuje v horkých dnech i několik set litrů vody a takové durmany je třeba zalévat ráno i večer,“ popisuje Roman Kasl. Prostě nekonečný příběh. 

Zahrada pro okrasu i užitek, která dělá radost už 30 let

Zahrada Zdeňky Kozákové

Zdeňka Kozáková pečuje o rodinnou zahrádku už 30 let a pořád je co vylepšovat či zvelebovat, i když odpočinkovou a okrasnou část se tu snažili vyřešit maximálně bezúdržbově. Ale i tak, aby to tu kvetlo od jara do podzimu. 

Zahrada Zdeňky Kozákové

Našli byste tu i bylinkový koutek, rodina pěstuje rajčata, okurky, brambory, mrkev, petržel, celer, salát, česnek, cibuli, hrášek, dýně, řepu, ale také jahody, maliny, ostružiny, černý rybíz, třešně, švestky, blumy, jablka, ořechy a poslední dva roky moruši, fíky, goji a rakytník.

I majitelé této zahrady tvrdí, že venkovní prostor pro ně znamená maximální relax a ve chvílích volna na ní rádi prostě jen sedí a užívají si pohodu.

I zahrada vám může připomínat cestování po Středozemí

Zahrada Anny Sochůrkové

Před 10 lety si manželé Sochůrkovi pořídili pozemek ve vesničce u Benešova. A protože do té doby hodně cestovali a zamilovali si hlavně Středomoří, chtěli  kolem nového domu zahradu, která jim bude jejich cesty připomínat. A bude tam i místo na odpočinek a hry jejich dětí.

Zahrada rodiny Sochůrkových

Zahradu postupně vytvářeli souběžně se stavbou domu, aby už byla vzrostlá, až se nastěhují. Pozemek není příliš velký, přesto se podařilo najít místo i pro  pergolu s letní kuchyní, grilem a vlastnoručně vyrobenou pecí na pizzu. Hned u letní kuchyně pak vybudovali záhon s bylinkami, aby byl při vaření po ruce.

„To nám připomíná chvíle strávené v naší milované Itálii, podobně jako nám záhony s levandulemi připomínají svou vůní Francii,“ popisuje Anna Sochůrková. A chuť Řecka jim na vlastní zahradě vytváří malá vinice; hroznové víno se totiž pne u domečku na hraní pro děti a zároveň dělá pěkný stín.

Nezapomínají tu ani na spolubydlící ze zvířecí říše. „Všude máme budky, krmítka a přírodní pítka a jezírka pro ptáčky. Občas se v některém z pítek z kamene osvěží i naše fenka. A děti k osvěžení s chutí využívají bazén osázený dokola okrasnými travinami,“ svěřuje se nadšená rodina, jakou jim zahrada celoročně dělá radost a jak hodně je baví.

Zahrada jako ideální místo pro dva aktivní důchodce a psa

Zahrada Jitky Vymětalové

Na severovýchodě republiky, u hranic s Polskem a Slovenskem, mezi Třincem a Jablunkovem byste našli opečovávanou a milovanou zahrádku starších manželů. Říká se tu prý z legrace, že Praha je daleko a Pán Bůh vysoko. 

Zahrada Jitky Vymětalové

Její 15 let pečlivě opečovávanou zahradu obklopující rodinný dům lemuje živý habrový plot. „A teď už hlavně stříháme a odstraňujeme nadbytečné a přerostlé stromy a keře, sečeme trávu a někdy i jen tak sedíme a pozorujeme krásu přírody,“ popisuje paní Jitka Vymětalová, jak tráví se svým manželem důchod. Zahrada je pro ně celoroční posilovna i odpočinek.

Je sice pouze okrasná, ale u plotu byste našli malý záhonek lesních jahod a pár rostlinek vinné révy. A hlídá tu německý ovčák, který na zahradě navíc nic nehrabe ani nezahrabává.

A i zkušená paní přiznává, že jejich zahradničení s manželem je stálý pokus a omyl. „Pořád něco měníme a snad i vylepšujeme. Jsme amatéři, ale hledáme v knížkách i časopisech, které si schováváme a často se vracíme k minulým číslům,“ uzavírá nadšená zahrádkářka z Hrádku.