Hnízdo se šesti čtrnáctidenními mláďaty tu má starostlivý pár elegantních letců přímo na okně pod garnýží.
A tak Šebestianovi nemusí přemýšlet, jaký televizní seriál si pustit: díky webové kameře umístěné nad hnízdem mohou sledovat v přímém přenosu zajímavý život svých ptačích podnájemníků.
Vlaštovky si na velkém sídlišti nemohly vybrat pro svůj domov vstřícnější adresu, sdílí ho s rodinou nadšených přírodovědců - ornitologa a učitelky Jihočeské univerzity. A také jejich sedmiletým synem Štěpánem, který už sám vyprávěl o opeřencích spolužákům v družině a přednášku doplnil i vlastní počítačovou prezentací.
Šebestianovi jsou už zkušenými "chovateli" vlaštovek. Hbitým ptákům poprvé dovolili postavit hnízdo ve své kuchyni loni a manželé kvůli němu tehdy mezi sebou svedli neotřelý názorový souboj.
Vlaštovky hnízdí na okně panelákového bytu na českobudějovickém sídlišti Vltava.
"Když tady začaly lítat vlaštovky a bylo jasné, že hledají něco ke hnízdění, snažil jsem se vysvětlit, že bychom měli okna zavřít. Že tu bude nepořádek a zima. A manželka je navíc zimomřivá. Jenže ona mě naopak usadila argumenty, na které jsem byl krátký," krčí rameny Jiří Šebestian.
Jeho žena Štěpánka se této příhodě jen usmívá. Vždyť nevymyslela nic nového, jen uvedla zkušenost našich předků. "Ti věděli, že kdo shodí vlaštovčí hnízdo, tomu polehne obilí, padne dobytek, vyhoří dům a uteče žena. A tak Jirka si to prý kvůli té ženě rozmyslel," připomíná.
"Vlaštovky tu seděly, dívaly se na mě a protahovaly si nožičky"
A tak se na hnízdě v této panelákové kuchyni narodila už třetí generace vlaštovek. Loni tu vyvedl vlaštovčí pár nejdřív pět mláďat a při druhém hnízdění se z pěti vajíček vylíhla další čtyři, jedno nebylo oplodněné. Spolu s nynější šesticí je to zatím 15 nových vlaštovek, které patří mezi kriticky ohrožené a chráněné druhy živočichů.
"Jsou to velice hodní společníci. Ráno jsem vstala, bylo nevlídné počasí, vlaštovky tu seděly na košíku, dívaly se na mě a protahovaly si nožičky. Pak přeletěly na garnýž a začaly si probírat pírka, aby se jim dobře lítalo. Vůbec se nebojí, obratně kličkují mezi námi a nábytkem a krásně tu švitoří," líčí Štěpánka Šebestianová.
Když začínají mláďata s prvními leteckými pokusy, pečliví rodiče je nepustí ven, kde je mohou ohrozit predátoři. První cesta z hnízda ve tvaru misky na stále otevřeném okně je na sousední košík na lednici a zase opatrně zpátky. Další vede z košíku na závěs od záclony a pak si troufnou z tyče na okně na tyč nad kredencí a delší lety po bytě.
Čtyřnozí členové rodiny, kterými jsou dva belgičtí ovčáci a perský kocour, snášejí opeřence s lehce nadřazenou přezíravostí. Dokonce když se jedno mládě svezlo po zácloně a skončilo vedle kocoura, který má pod oknem své zázemí i misky s potravou a vodou, kocour jen zvědavě otočil hlavu, co ho ruší v poklidném odpočinku.
Naopak zkušenému ornitologovi vyvrátilo soužití s vlaštovkami spoustu odborných pravd, které měl vyčtené z literatury. "Třeba, že vlaštovky nehnízdí opakovaně ve stejném hnízdě. Nebo věrnost páru v knihách není takhle spolehlivá jako tady u těch dvou, že se oba rodiče vrátí a hnízdí zase spolu," popisuje Jiří Šebestian.
A jak své vlaštovky pozná? Podle kroužků, jež připevnil rodičům na nožky už loni. Okroužkoval i mláďata, která se v paneláku vylíhla. Předpokládá, že ho to letos čeká ještě jednou.
