Na statku žijí mimo jiné kůň, jehož majitel tak překrmil, že ani nemohl chodit a už pomalu mířil na utracení. Velbloud, jenž se narodil v kamionu a rodiče ho pošlapali tak, že mu zlomili všechna kolena. Bažant, který zmateně pobíhal po pelhřimovské silnici. Zatoulané kočky a psi, kterým zemřeli majitelé.
Každé ze zvířat má svůj vlastní příběh. A není to zrovna veselé vyprávění. "Některý lidi jsou fakt svině," ulevuje si často statkář. Po farmě pobíhá nespočet psů a koček, ve voliérách poletují papoušci, ale i dravci, krkavci nebo kosi, odpočívají tam sovy.
O kus dál ve výběhu jsou pštrosi, lamy i kozy, v dalším srnky, jelen dvanácterák a laně. V kotcích dovádějí lišky a další drobnější šelmy.
Poklidit a nakrmit v mrazech, to je otročina
Ve starém chlévě postává asi desítka koní, ale jsou tu i divočáci, kůzlata. "Lidi už o mně vědí. Každou chvíli mi někdo nějaké zvíře donese, dostávám je i od kamarádů," říká svérázný muž.
Malou zoologickou zahradu chtěl mít už od malička. Jak však přiznává, i když se mu přání vyplnilo, nakonec se mu to trochu zvrtlo. "Už to není o zábavě, je to otročina. Hlavně teď v těch mrazech," vypráví.
I když Váňa skladuje krmivo uvnitř v sudech, bylo ztuhlé, voda zamrzala. "Ale zas si říkám, že jsem to chtěl, zvířata pomoc potřebují, tak se starám," dodává.
Většinu zvířat pojmenoval: jelenovi říká Král, laňka je Mazlíček, jedna z koček se jmenuje Penny, ve stáji je kobyla Džudy, vedle Roksy.
Velbloudice, se kterou si ráda hrají koťata, se jmenuje Samara. "Tu mám ze všech nejraději," vyznává muž z Kletečné. Samara je známá široko daleko. Kdysi patřila cirkusu. Narodila se v těsném kamionu, kde byli zavřeni její rodiče. V návěsu nebylo místo, rodiče neměli kam stoupnout a pošlapali ji nohy. Stát může jen na kolenou, nohy se jí přitom ohýbají na jednu i na druhou stranu.
"Kolikrát mi lidi říkají, abych ji radši nechal utratit. A já tam za ní do stáje vždycky zajdu a povídám jí: Vidíš to, oni by tě všichni nejradši utratili a sežrali, ale já tě nedám," říká Váňa.
"Samara je hrozně mazlivá, dobrá máma pro kůzlata, děti má ráda, je to takový můj miláček," dodává.
Uzdravená zvířata vrací zpět do přírody
Rád si hraje i s bažantem, který se zraněný zmateně motal mezi auty na pelhřimovské silnici. "Je to grázlík, a to se mi líbí. Rád sleduji, jak agresivní sem přišel a jak se tu mění," vykládá.
Až se vykurýruje, poputuje bažant zpět do přírody. Jako jeden z mála. Zvířata, která jsou v zajetí delší dobu, se vrátit nedokáží, ztratí lovecké instinkty.
Váňovi na farmě občas pomohou kamarádi. Zvlášť v zimě má plné ruce práce. "Jak mrazy působí na lidi, tak působí i na zvířata. Ta slabší to berou daleko hůř. Musím jim třeba dát víc nažrat, musím dávat pozor, aby jim voda nezamrzla, ptáčkům sypu hodně slunečnice," popisuje.
Spolehnout se může na lidi kolem sebe. Mnoho z nich zvlášť v současných mrazech do Kletečné vozí krmivo, seno, slámu, granule i zeleninu. Občas něco přidá město Humpolec, přidávají se i humpolecké firmy nebo třeba Liga na ochranu zvířat ČR. Naposledy přijelo auto plné granulí v neděli z Prahy.
"Ta materiální pomoc je k nezaplacení. Bez ní by se to nedalo zvládnout," děkuje chovatel. "Radši vydržím já dva dny bez chleba, než bych ho sebral zvířatům," říká.
"Záchrannou stanici" si v létě rády prohlížejí děti. "Při tom množství nejde dát každému tolik lásky, kolik by potřeboval. Ale u každého za ten den jsem a každé ví, že dostane nažrat. Jsou tu spokojená," usmívá se.
