Proč se vracejí?Na to, proč a jak se poštovní holubi vracejí do svého holubníku i ze stokilometrových vzdáleností, existuje řada teorií. Vědci si myslí, že ptáky ovlivňuje zemský magnetismus nebo poloha slunce, v posledních letech se spekuluje i nad čichovými nebo zrakovými vjemy. |
"Zlepšila se obecně kvalita holubů. Selekce a chov postoupily natolik, že dnes doletí více holubů než dřív. Lepší je také péče, krmivo i léčení," říká moravský holubář Přemysl Duda, který chová "pošťáky" více než 30 let.
Při příznivém větru uletí holub nejdelší závodní vzdálenost 1100 kilometrů za deset až jedenáct hodin. "Při nepříznivých podmínkách ale letí třeba den a půl nebo třeba tři dny," uvedl holubář. Holubi jsou schopni létat i v dešti nebo v noci, průměrná rychlost kvalitního holuba přesahuje sto kilometrů v hodině.
Strava jako u závodníků
Velký vliv na výkon holubů má - stejně jako u vrcholových sportovců - strava. Dnes jsou opeřenci krmeni výběrovými směsmi, o kterých si holubáři za socialismu mohli nechat zdát. "Krmili jsme tím, co se sehnalo - pšenicí, kukuřicí, hrachem, maximálně slunečnicí. Dnes obsahují závodní směsi až 35 druhů zrní," popisuje Přemysl Duda, který chová asi 120 holubů a pravidelně se zúčastňuje všech klání.
Navíc dnes dostávají závodní ptáci různé "vylepšováky" - minerály, glukózu, vitaminy. Po závodech jim holubáři předepisují diety, aby se organismus vyčistil a připravil na další náročný výkon.
Náročný koníček
"V Česku je registrováno asi 4300 holubářů, kteří chovají v průměru 80 až 100 holubů," uvádí prezident Českomoravského svazu chovatelů poštovních holubů Jaroslav Novotný. Existují však chovatelé, kteří mají v holubníku až 600 opeřenců. Obnovování chovu není pro chovatele nejlevnější záležitostí.
Většinou se kupují ti nejlepší - vítězové závodů a olympiád. Nejdražší šampioni stojí třeba 300 000 korun, v průměru se ale ptáci kupují asi za 
4000 korun.
Velké peníze musí chovatelé věnovat i na krmivo a kvalitní holubí bydlení. "Viděl jsem holubník za pět milionů s plastovými okny, podlahovým vytápěním a palubkami," žasne chovatel Přemysl Duda. Běžný holubář taková obydlí nestaví, ale dopravu holubů na závody a účty za telefony, kterých jsou během závodů desítky, stejně ani tak raději nepočítá.
"Členská základna nám ale stárne, mladí nemají zájem, přece jen jde o starání se o živé tvory, navíc je potřeba neustále investovat. Pokud v holubaření nepokračují mladí z rodiny, chov končí," posteskl si Jaroslav Novotný.
Trénink jako základ
To, jestli vyroste z holouběte dobrý závodník, se dá předurčit výběrem jeho rodičů. Stoprocentní jistota ale neexistuje, genetika je nevyzpytatelná. Lze vyselektovat, zda bude holub dobrý sprinter, tedy na krátkých tratích, nebo jestli mu spíš půjdou trati dlouhé. Ale i tam se najdou výjimky.
Holoubata začínají trénovat asi od čtyř měsíců života. Trénuje se od pětikilometrových tratí, roční holub pak zvládne asi 300 kilometrů. Kromě vytrvalosti se cvičí především holubí schopnost bezpečně se vrátit domů.
Jde o takzvaný motivační trénink, při kterém hrají velkou roli přirozené instinkty. Holubi jsou ptáci, kteří žijí v páru a společně odchovávají mláďata. Odloučení od "rodiny" se využívá při závodech.
"Dnes se většinou létá takzvané vdovství - před závodem se ukáže holubovi jeho holubice a on se pak za ní vrací do holubníku. To se pak i trénuje. Metoda funguje i opačně - holub je zavřený a holubice trénuje a závodí," vysvětluje Přemysl Duda. Využívá se i přirozeného stavu, kdy se pár stará o vajíčka nebo vychovává mláďata; přitom se pořád nasazuje na závody.
