Achatina neboli oblovka je ideální nenáročný mazlíček pro každého.

Achatina neboli oblovka je ideální nenáročný mazlíček pro každého. | foto: shutterstock.com

Obří šnek je přítulný a nenáročný domácí mazlík. Jen pozor na ty žravé

  • 100
V Africe z jejich ulit vyrábějí náhrdelníky, Češi z nich dělají domácí mazlíky. Najít zalíbení v chovu afrického suchozemského šneka je trochu zvláštní, ale seženete ho za pár korun a jeho životní nároky jsou minimální. Zlým pánem by se ovšem mohl stát při vypuštění do volné přírody.

Šneků vhodných k chovu je minimálně desítka, ideální je některá z oblovek, tedy achatin. Nejznámější je africká achatina velká (Achatina Achatina), největší suchozemský šnek s ulitou velkou až 30 centimetrů.

K životu toho moc nepotřebují

V zajetí ale i achatina velká obvykle doroste jen 15 až 20 cm, váží kolem 300 gramů a dožívá se zhruba sedmi let. Díky pruhům na ulitě se jí říká "tygrový šnek". Tělo, tedy nohu, mívá černé barvy, jen výjimečně světlou, albíni jsou vzácní.

Achatina reticulata, šnek mazlíček.

Achatina reticulata, šnek mazlíček.

Módní šnek Achatina iredalei.

Módní šnek Achatina iredalei.

K chovu si můžete vybrat i druhý největší druh Achatina reticulata, ta může také dorůst až 20 cm. A chovat se dá i nažloutlá Achatina iredalei, která je drobnější, měří kolem 8 cm.

Šneci mají rádi vysokou vlhkost (až 90 %) a teplotu kolem 28 stupňů. To jim v bytě zajistíte velmi snadno. Zpočátku je můžete chovat v plastovém boxu s dírkami na vzduch či se síťkou místo poklopu, později je vhodné pořídit si skleněné terárium. Pro dva exempláře počítejte s minimální velikostí 30 x 50 cm.

Příklad boxu, ve kterém se dají šneci chovat. Jako podestýlka se používá kokosový substrát.Příklad boxu, ve kterém se dají šneci chovat. Jako podestýlka se používá kokosový substrát.

Příklad boxu, ve kterém se dají šneci chovat. Jako podestýlka se používá kokosový substrát.

Jako podestýlka se často používá kokosový substrát, ten koupíte v každém zverimexu asi za 40 Kč. Na tvorbu ulity šnek také potřebuje sépiovou kost, ale tu můžete podle chovatele Jana Kratochvíla nahradit i obyčejnými vaječnými skořápkami.

Achatiny neboli oblovky si pochutnají i na krmivu pro suchozemské želvy, ovoci, čínském zelí, kousku sýra nebo vařených těstovinách. Nepohrdnou salátem, mrkví, rajčetem, mechem nebo zbytky z kuchyně, což mohou být například odřezky z jablek či okurek.

Na chov jsou nejvhodnější oblovky (lat. Achatina), které jsou jako domácí mazlíci naprosto nenáročné.

Do terária jim můžete pořídit i nějaké rostliny, šneci se pod ně schovávají a okusují jim listy. Mají také rádi vodu, chovatelé jim proto v teráriu vytvářejí jezírko nebo vodopád, ve kterém se šneci koupou. Ve skleněném teráriu je ideální jim přitápět žárovkou.

Jak se dá přijít k velkému šnekovi

"Svého prvního šneka jsem dostal k narozeninám a hned se mi zalíbil. Je to nenáročné zvíře, člověk se o něj nemusí moc starat. Zatím mám dva a plánuji si pořídit další. Baví mě sledovat je, jak chroustají okurku nebo po sobě lezou. Někdy je vypustím ven z terária a nechám je lézt i po klávesnici," popisuje svou šnečí zálibu Kratochvíl.

Na internetových serverech často nabízejí chovatelé různé druhy šnečků za padesátikorunu až stokorunu nebo i zcela zdarma. Koupíte je také v některých zverimexech či na zvířecích burzách a výstavách. Konají se ve větších městech po celé republice několikrát do roka, na internetu najdete seznam termínů.

Pozor na chov žravých šneků

Druh achatiny s příznačným českým názvem achatina žravá (Achatina fulica) se rozšířil po celém světě. V USA se dokonce přemnožil a považují ho tam za pohromu. Tito šneci se totiž dokážou adaptovat i na sušší a chladnější podnebí: jednoduše tak, že se zahrabou 10 až 15 cm pod povrch půdy, kde přečkají zimu. Díky své žravosti spasou téměř cokoliv, rychle se množí a stávají se z nich ve volné přírodě škůdci bez přirozeného nepřítele.

Loni našli živou achatinu žravou dokonce i na Slovensku, zřejmě ji do volné přírody vypustil nějaký chovatel. Vzhledem k tomu, že v našich krajích také nemá přirozeného nepřítele, můžeme se jejich přemnožení celkem obávat. Časem bychom se mohli na zahrádkách dočkat minimálně stejné paseky jako u plzáka španělského, kdysi k nám zavlečeného ze západní Evropy.