Kristova noho, vypadají jako matka a dcera. My jsme vážně snad nejtlustší národ v Evropě ...

Kocour "plný síly", který se potřebuje vybouřit, ovšem bez pohlavních orgánů.

No nevím. Ale tak já nejsem chovatel ani psycholožka. Jen ty kastrace, nejsem jich nějak zastáncem asi.

Šelma má o mazlení holt jiné představy.

pančelka by měla mít plyšáka a ne živý zvíře...chudák kocour!

To je pořád problémů.

Pokud kočka nebude přítulna a bude mě bezdůvodně napadat a kousat tak ji zlikviduji a vezmu si další. Koček je halda.

Jinak kočka patří do domu s pozemkem a ne do bytu.

Kočka je do bytu ideální, není to pes. 2/3 času prochrápe (alespoň ta naše)

Máme už třetího kocoura, také nalezence. Našel si nás už jako kotě, když byl už trochu větší, dali jsme ho kastrovat, kocouři v bytě jinak hrozně páchnou.

I to kotě potřebuje svůj čas, než si zvykne. Kupodivu od prvního dne věděl, na co je ta vanička s kočičí řezankou, hned tam zamířil. Asi už byl v nějaké rodině, než ho vysadili k nám do lesa, kilometr od obce.

Než směl do bytu, musel vydržet venku na zahradě, mohl se tam položit třeba pod lavičkou. Ale stále chtěl dovnitř, tak jsme ho tam pustili. Doma pospává na různých polštářovaných židlích, v létě na zahradě u rybníka nebo pod keřem. Večer je však aktivní a chce k nám do postele, to však znamená lovit chlupy na rolovací lep, dost náročné, takže spí mimo ložnici. Ráno ovšem, jakmile otevřu dveře, už čeká.

Zpočátku škrábal, časem se ale naučil, že nesmí, tak dělá jenom jakoby. Nechá se podrbat na bříšku, za ušima to má zvláště rád.

Naučil se také chodit v postroji pro pekinéza, je na to hrdý, chodí s ocáskem nahoru a jenom na jeho konci má takový háček.

Přes den býváme dlouho mimo byt, ale Mikeš nás očekává za dveřmi, jakmile začne šramotit zámek a přede, mňouká a vítá.

Vnoučata vítá jako nás, mají nějaký ten rodinný zápach a kočka ví, že patří k nám. Když u nás ty děti přenocují, leze Mikeš vnukovi do postele a lehne si mu vedle hlavy. K dospělým ale nejde, to je docela zajímavé.

To je hezký!

Prosba o názor: Máme kočku (kastrovaná), kterou máme opravdu od minikoťete. Žijeme v bytě. Kočka je skvělá... Např. proto, že má náš rytmus spánku a opravdu "vzorně" s námi prospí celou noc a neruší. Ale vrtá mi hlavou její "úchylka": Ráno, jakmile zjistí, že se probouzím, přijde k posteli - akdyž ji to pohybem ruky dovolím, skočí mi na hruď. Hladím ji, vrní jako blázen... a najednou ji tak potěmní oči, a v příští chvilce docela drsně chňapne moji hladící ruku, bleskově kusne - a odskočí. A za 56 minut je uplně mazlivá až do večera. Setkali jste se s tím? My říkáme, že má "blikance", ale třeba ji něco vadí???

to znám,měl sem zvláštní polodivokou kočku (narodila se ale tady na chalupě) a jednou když sem jí hladil,tak mi prokousla prst durch und durch,dodnes jsem to nepochopil a to se považuji za znalce

podařilo se někomu z vás vyléčit kočku/kocoura z ledvinové choroby? umřeli mi na to snad všichni,naposled dvanáctiletý kocour,který kdykoliv sem odjel,tak čekal dole u brány,než se vrátím,jsem z toho moc špatný,stalo se to před týdnem

A nehrají přece jen nějkaou roli ty kastrace, jestli byli kastrovaní? Pili dost? A u té brány čelak nepřetržitě celou dobu? Nemohl nepatřičně prochládat?

Za prvé - snaha pochovat kočku je nepochopení kočičí povahy, málokterá šelma se nechá bez problémů chovat déle než tak půl minuty. Naše čistě domácí kočka to vydrží maximálně tak patnáct sekund.

Za druhé - kočka je podobná psům v tom, že její chování určuje výchova a prostředí. Pokud má kočka dostupné žrádlo, hračky atd., tak nemá důvod se chovat špatně. Špatné chování je vždycky výhradně následkem toho, že kočce něco chybí. Většinou právě ty hračky.

Naše obě kočky to vydrží mnohem déle než my. Stejně tak náš pes. A chování šelem je skutečně určeno prostředím, ale v tom smyslu, že šelmy si dovolí jenom to, co vědí, že jim projde. Pokud šelma vycítí, že pán není vůči ní dominantní, začne automaticky roli hegemona zastávat ona.

Naše andulka taky děsně štípe a "kouše", je to strašná potvora. Asi zavolám psycholožce.