Čas letošní podzimní výměny nastal minulý týden. Chovatelé nechali gorily po snídani odpočívat v ložnicích a vrhli se spolu s dobrovolníky do akce. Potřeba je pokaždé opravdu každá ruka, protože veškerá štěpka, která gorilám sloužila jako jakási podestýlka celého půl roku, musí být co nejrychleji pryč.
Pak se podlaha důkladně vyčistí tlakovou vodou, vydezinfikuje, znovu přijde na řadu tlaková voda, podlaha se nechá uschnout a naveze se na ni nová štěpka (viz zrychlené video celé výměny níže). A gorily mohou za pár hodin opět vběhnout do své expozice.
Proč štěpka? „Vydatná vrstva větších kousků tvrdého dřeva je na podlahu pavilonu goril ideální, protože dobře odolává vlhkosti,“ vysvětluje kurátor primátů Vít Lukáš. A pro zajímavost dodává, že v prvních dnech po její výměně gorily často ochutnávají kousky čerstvé kůry, které štěpka obsahuje.
Čerstvá štěpka z tvrdého dřeva (dubu či buku) se zbytky kůru je pro gorily pokaždé určitým zpestřením stereotypu, což platí i pro konzervativního stříbrohřbetého samce Richarda. Ten bývá v prvních chvílích k nové štěpce nedůvěřivý, a tak se po každé výměně zpočátku uchýlí ke svéráznému obutí.
Chodidla si jednoduše obalí tzv. dřevitkou - tedy dřevitou vlnou, z níž si gorily vyrábí každý večer hnízdo na spaní - a udělá si z ní jakési improvizované bačkory. Hlavně první den je totiž čerstvá štěpka pro gorily plná spousty nových a neznámých pachů, především z čerstvého dřeva.
Poprvé dostaly gorily hrubší dřevěnou štěpku do pavilonu před čtyřmi lety a už tehdy na ni gorilí samec Richard odmítal vstoupit bosou nohou. Od té doby se tato komická situace pravidelně dvakrát do roka opakuje. Letos v tomto směru nezklamali ani jeho tři synové: Kiburi, Nuru a Ajabu, kteří to od něj odkoukali.
Rozdány 10. ceny RichardV jubilejním desátém ročníku si ceny Richard, jimiž Zoo Praha oceňuje své nejvýznamnější podporovatele, odnesly společnosti Alimpex Food, a. s., IPODEC – ČISTÉ MĚSTO, a. s., a Základní škola Pod Marjánkou z Prahy 6. Velkého Richarda za sponzoring letos získala akciová společnost Alimpex Food za projekt Krajanka ZOO: z každého prodaného kelímku tohoto dětského tvarohového dezertu putuje 10 haléřů na sbírku „Pomáháme jim přežít“, konkrétně na podporu koní Převalského, gaviálů indických a goril nížinných ve volné přírodě.   Malého Richarda za dlouhodobý sponzoring a adopci zvířat získala Základní škola Pod Marjánkou z Prahy 6, která od konce devadesátých let jako adoptivní rodič postupně darovala téměř čtvrt milionu korun na chov koně Převalského. „Jsou to peníze, které jdou na dobrou věc,“ uvedla ředitelka školy Marcela Zavadilová. „Zoo je pro nás navíc skvělá učební pomůcka, i proto ji celá léta rádi podporujeme a budeme v tom pokračovat.“ Divokého Richarda za nápaditost, erudici a vtip v oblasti sponzoringu připadl společnosti IPODEC – ČISTÉ MĚSTO, a. s., za inovativní přístup k ekologické likvidaci gastroodpadu a kompostovatelného nádobí používaného v areálu pražské zoo. |
Dospívající sameček Kiburi sice na štěpku vkročil hned jak přišel ze zázemí. Už proto, že rozhozená zelenina byla i pro něj lákavá. Ovšem štěpku pro jistotu přeběhl jen po zadních a hned z ní zase zmizel. Pak už se po ní pohyboval jen po ostrůvcích z dřevitky, kterou za sebou trousil jeho otec Richard.
Nejmladším samečkům Nuruovi a Ajabuovi se nejprve na štěpku vůbec nechtělo, ale pak se Nuru po vzoru otce vyzbrojil pořádným obutím.
Benjamínek Ajabu byl sice váhavý, ale nová štěpka ho zajímala, takže nakonec sebral odvahu na ni vstoupit. U své matky Shindy viděl, že po ní suverénně šlape, hází do sebe kousky zeleniny a nový materiál na podlaze jí v podstatě nestojí za pozornost. Pak si ji naopak začala opravdu užívat: zalehla na ni a začala z ní vybírat chutné kousky.
I ostatní samice byly jako vždy po výměně štěpky v pohodě: Kijivu si nasbírala rozhozené větve určené k okusu a mizela na schody, Bikira chvíli pozorovala ostatní a pak se svou kořistí v podobě větví také zasedla na parkosy.
Nejstarší Kamba jako starý mazák chvíli počkala, až se Richard smíří s novou štěpkou a zalehne, pak si vrazila smotek dřevité vlny pod zadek, sedla si na novou štěpku a nevzrušeně ohlodávala větve. Druhý den už po nové štěpce všichni nevzrušeně pobíhali jako obvykle a bylo jim jedno, co na podlaze leží.
