Otec kdysi dávno v noci sežral z lednice řízky, které máma měla nachystané na druhý den k obědu. Byly obalené, ale nebyly usmažené, tzn. byly syrové. Je mi dodnes záhadou, jak to dokázal, já bych se poblil. Musel bejt jak dělo

Já jsem voblízl lžíci od tatarky, na kterou ovšem moje dcera před tím zákeřně narafičila indulonu. Fuj ta nebyla dobrá.

Jako malý jsem chodil potají mlsat jitrocelový sirup. Jednou jsem se potmě přehmát a zavdal si genciány. Srdceryvný křik vzbudil celý dům, myslel jsem si, že jsem k smrti otráven

To já byl ten případ předčasného zasvěcení do alkoholu. Postižen horečkou coby čtyřletý, jsem dostal acylpyrin zapít oranžovou limonádou. No, prskal jsem, že to pálí, ale byl jsem přemožen, že to holt musím vydržet. Bylo to u babičky, která vedla hospodu a "limonáda" byl vyšetřený rum, což všichni ucítili pro mě pozdě.

Teď si ho při horečkách přilévám do mléka s medem a je stále stejně účinný jako ve čtyřech...

Mně se zase povedlo splést si nikoli zapíjedlo, ale zapíjené. Měla jsem horečku skoro 40, rozespalá... a ten paralen, co jsem měla před hodinou, nezabral. Tak že si dám ještě a rovnou pro sichr dva, aby to kleslo a mohla jsem se vyspat. Dolezla jsem k lékárničce rozespalá, za šera, zblblá horečkou... lupla dva prášky a světe, div se, horečka neklesla, naopak mi bylo ještě divněji a začala jsem se motat. Až pak jsem přišla na to, že jsem vedle sebe měla paralen a kodein a sáhla jsem vedle... Ale vyspala jsem se, to zase jo.

tak neco pro psa asi snedl kde kdo. Ja delala psovi k narozeninam dortik, no vypadalo to jako karbanatek, ale bez soli, cibule, cesneku, pepre, jen trochu petrzelove nati. Sak ho manzel snedl jak prisel z prace a jeste remcal, ze nebyl vubec dobry.

Kamarád dělá v chovatelských potřebách a věci pro zvířata tam ujídají celkem běžně.

Vesele.Tak za prvé,bílou lepici pastu jsem konzumoval na ZŠ celkem pravidelně při hodinách výtvarné vychovy.Je opravdu dobrá,vždy si pochutnal,nic mi nikdy nebylo!!Sned jsem omylem i vynikající konzervu pro psa.Az na kousicky kosti úplně exkluzivni!!Dojíždět veci těsně před splesnivenim,dávno po konci trvanlivosti mě naučil můj velmi bohatý a užívající si zivota otec,který je prim. MUDr,CSc..Klid,nic se nestane a takto se šetří potravinami.Nejim na co mám chuť,ale co je třeba zlikvidovat.

Jo pasta... Ta mi taky chutnala.

Jako děti jsme chodili vyjídat balíčky s vanilinovým cukrem. Já své starší sestře ze zásadny nevěřil a už vůbec ne takovou bohapustou lež jako že "vanilkový" cukr došel. Číst jsem sice neuměl, ale sáček jsem našel a rychle zkozumoval aby mne o něj někdo nepřipravil. Vanilkově nechutnal, zato nadělal spoustu pěny v puse. Od té doby rozeznám vanilinový cukr od prášku do pečiva i na par metrů a to i poslepu.

Kdysi jsem dostala skleničku zavařeného pesta z medvědího česneku. Asi po roce jsem si na ně vzpomněla a že si dám k večeři k chlebu. Hned první sousto mě odradilo, hořké, nečesnekové, hnus. Pak už se jen pátralo, co to sakra je... Ukázalo se to jako ochucený tabák do vodní dýmky s melasou, který nám kamarád dones ve skleničce ze svého velkého balení. :-D Hodně mě pak uklidňovalo, že to mohlo dopadnout ještě hůř a mohli jsme si nabít vodní dýmku medvědím pestem...