Podobu pojízdného kurníku, který se hodí i do města, ladí přes třicet let

  • 17
Designérka a chovatelka Tereza Janečková urputně kráčí za svým dětským snem dokonalého pojízdného kurníku, kde budou mít slepičky opravdový komfort i bezpečí. Ten jim poskytne domov s výběhem na trávu na oplátku za zdravá vajíčka. Samozřejmě přitom také zpracují zbytky z kuchyně. Ať je koloběh živin dokonalý.

Tereza sice vystudovala produktový design, ne zemědělku, nicméně už jako dítě do sebe nasávala vše, co s chovem slepic souvisí. Od své prababičky a babičky,  na jejichž hospodářství v Praze-Dubči v podstatě vyrostla. 

A slepice ji nepřestávají fascinovat dodnes. Udělala by pro ně první poslední, mají se u ní jako v ráji. Má ekologický chov produkující vajíčka v biokvalitě, se svými slepičími miláčky objíždí výstavy. Zdaleka ne každý tuší, jaká obrovská pestrost je mezi jednotlivými plemeny, přitom to lze srovnat třeba s plemeny psími. Vybrat si lze jak mazlivé hedvábničky, tak drsné černé bojovníky. Vajíčka snášejí všechny. Deset slepic znamená deset čerstvých vajíček denně. 

Pojízdní kurník, který umožňuje poskytovat slepicím stále čerstvou pastvu, aby nestrávily svůj život na holé udusané hlíně stále stejného výběhu, Tereza vůbec nebere jako čistě technickou záležitost. 

„Je to o lidství, o přístupu člověka ke zvířeti, o produkci domácích vajíček a o odklonu od průmyslové výroby vajec, kde jsou slepice člověkem zneužívány až týrány. Je to pro kreativní lidi, kteří si uvědomují, jak by se člověk měl na planetě chovat. Je v podstatě funkčním symbolem této myšlenky, jehož uvedení do života není nereálné,“ říká. 

První verze Terezina pojízdného kurníku z roku 2018, který si koupil ekolog a chovatel Petr Kukla a „vytunil“ si ho po svém.

Její kurník už zažil i křest na Výstavišti v Holešovicích, kde v něm slepice trávily i noc a ráno vyběhly na trávník, aby návštěvníkům rozsvítily den. Objevil se i v Centru současného umění DOX, stejně tak si ho umí i s jeho obyvatelkami Tereza představit ve vnitrobloku kteréhokoliv městského činžáku jako ideální příležitost ke zpracování zbytků z domácností a produkci domácích vajíček. Z plemen slepic se totiž dají vybrat i taková, která nesmrdí.  

Že kurník funguje, potvrzuje ekolog a chovatel Petr Kukla, který si od Terezy koupil jeho první prototyp a doladil si ho podle svého, i nadšenci z komunitní zahrady Pastvina v pražské Vinoři s azylem pro zvířata, jejichž slepice mají k užívání jeho vychytanější verzi. Slouží u nich jak zvířatům, tak lidem a dětem ke vzdělávání.

Z této vizualizace je zřejmé, jak lze mít slepičky pěkně pod kontrolou i na malém prostoru a kdykoliv je podle potřeby přemístit na novou pastvu. Současně toto místo i přirozeně pohnojí, čehož využívají na svých zahradách třeba permakulturisté.

Koordinátorka centra Pastvina Anna Havel je z mobilního bydlení pro slepice nadšená: „Je to zhmotněný slepičí sen. Udělali jsme i několik vlastních pokusů, aby se slepice mohly pást stále na nové trávě, ale byl problém vychytat úplně všechno: kola, hmotnost, nutnou ochranu před liškou či kunou, průvanem a podobně.“ Tereza mezitím spolu s týmem profesionálů další funkční model kurníku opět posunula: kombinuje trvanlivý plast a nerez.

Zkušenosti ukazují, že slepice ani kuřata nemají problém, aby vzaly takový pojízdný kurník za svůj. „První den dva v něm necháte slepice zavřené, aby si zvykly na nové prostředí. Rychle pochopí, že je to jejich skrýš, která znamená bezpečí, takže se do něj začnou každý večer vracet a jen za nimi na noc zabouchnete dvířka,“ vysvětluje Anna Havel. Ať máte valašky nebo třeba paduánky, všechny si na takové luxusní bydlení rády rychle zvyknou.